Vědci v čele s řeckou antropoložkou Christinou Papageorgopoulouová chtěli zkusit, zda starověké postupy fungují i v moderní době a vytvořili si novodobou mumii. Protože však balzamování celého těla obnáší například vyjmutí orgánů, včetně známého vytahování mozku nosem, zvolili o něco jednodušší postup. Zkusili mumifikovat pouze nohu dárce, který své tělo odkázal vědeckým účelům. Své výsledky poté publikovali v magazínu The Anatomical Record.

Do pokusů zapojily dvě dolní končetiny. U první zkusili nasimulovat vyprahlou horkou egyptskou poušť a uložili končetinu do pece zapnuté na nízkou teplotu. Chtěli zkusit "přírodní mumifikaci", tedy zda tyto podmínky také pomohou zachovat tělo v neporušeném stavu. Po týdnu však přišli na to, že ne a pokus ukončili.

To v druhém případě byli mnohem úspěšnější. Nohu naložili do solného roztoku a umístili do laboratorní digestoře, skrz kterou proudil vzduch. Po 208 dnech se jim podařilo získat zdařilou napodobeniny starověké mumifikované končetiny – tedy dehydrovanou pomocí soli, ale jinak zakonzervovanou s neporušenými svaly a kůží a zároveň odolnou rozkladu.

Úspěch to je však jen částečný. Egypťané totiž byli ve své práci třikrát rychlejší – připravit jednu mumii jim trvalo pouhé dva měsíce. Vědci si ale jejich kratší dobu vysvětlují tím, že v laboratoři je přece jen trochu větší chlad a vlhkost než v Egyptě, takže se dalo očekávat, že vysychání bude trvat trochu déle. 

Po 208 dnech byla noha plně mumifikovaná | zdroj: Popular Science