Američtí vědci zřejmě konečně vysvětlili staletou záhadu majestátních hlav vytesaných do sopečného kamene na Velikonočním ostrově. Odpověď na otázku, jaký měly účel, nabízí jejich umístění. Stojí tam, kde se nachází pitná voda.

Když roku 1722 o velikonoční neděli dorazil nizozemský admirál Jacob Roggeveen k tajemnému ostrovu ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu, naskytl se mu uhrančivý pohled na řadu tajemně vyhlížejících soch podél pobřeží.

Vytesala je domorodá, tou dobou již skomírající civilizace. Lidskou přítomnost na ostrově decimovaly ekologické katastrofy, vyčerpání zdrojů, nemoci, války a hladomor. Posledním hřebíčkem do rakve pak byl příchod právě bílého člověka.

Co však zůstalo, je právě 900 soch moai, nad jejichž tajemstvím si vědci lámali hlavy po celá staletí. Proč vůbec vznikly? Postupem času došli k závěru, že byly mezi lety 1300 až 1600 vytesány jako dar místním náčelníkům.

Stále však nebylo jasné, proč velká část soch vzhlíží na lodě od pobřeží. S odpovědí konečně přišli vědci z newyorské Binghamtonské univerzity. Moai stojí tam, kde je pitná voda, napsal tým ve studii zveřejněné v časopise Hydrogeology Journal.

Podle některých důkazů postupně civilizaci na Rapa Nui docházely přírodní zdroje od dřeva po zvěřinu. Na ostrově přirozeně panoval i nedostatek pitné vody. Jejím hlavním a omezeným zdrojem byly podzemní vrstvy sedimentů nebo hornin.

Něco jako značky  

Zprávy z 18. století popisující první setkání Evropanů s ostrovany zmiňují domorodce pijící mořskou vodu, napsal server Indy100. To se muselo zdát Evropanům nepochopitelné. Konzumace slané vody je pro náš organismus nebezpečná.

Podle nové studie však domorodci slanou vodu nepili, chytali sladkou vodu odtékající do moře. Voda při nasycení pramenila přímo na pobřeží. Díky nízkým koncentracím soli byla pitná. S tím souvisí i záhada kamenných hlav.

Tým měřil procenta soli v pobřežních vodách a určil vzájemný vztah mezi zásobami sladké vody a pozicí soch. Podle odborníků kromě symbolického významu měly označovat místa se sladkou vodou, kde ji domorodci zachytávali.

Vědci nyní budou studovat potenciální souvislosti mezi dostupností pitné vody v určitých lokalitách a metodami využívanými k výstavbě těchto památek. Aby experti určili hlavní zdroje pitné vody na ostrově, museli vyloučit jiné možnosti.

Dvojice špatně dostupných jezer se nezdá vhodným zdrojem pitné vody, stejně jako pramen připomínající rašeliniště či mokřad. „Když nyní víme o výskytu sladké vody, umístění těchto památek dává obrovský smysl,“ řekl antropolog Carl Lipo.