Podle nové studie amerických vědců lovili pravěcí lidé v Severní Americe velká zvířata, jako byli třeba mamuti, s pomocí kůlů zabodnutých do země, zakončených ostrými kamennými hroty, které snadno pronikly hluboko do těla kořisti.

Vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley odhalili speciální loveckou techniku pravěkých lidí v Severní Americe, jejíž používání nakonec téměř vedlo k vyhubení mamutů. Informoval o tom deník The Independent a studie vyšla v časopisu Plos One.

Pravěcí lidé používali k lovu takzvané Clovisovy hroty – ostré kamenné hroty o velikosti lidského kloubu nebo iPhonu, které zakončovaly dlouhé hole. Archeologové je pojmenovali podle naleziště v Novém Mexiku, kde je objevili.

Tyto opracované kameny pocházejí podle serveru Newsweek z doby asi před 13 000 lety a našli se po celé Severní Americe. Rovněž je odborníci objevili v kostrách mamutů, což dokazovalo jejich časté používání k lovu nebezpečných zvířat.

Dlouho se však spekulovalo o způsobu, jakým s nimi lovci zacházeli. Mohli je vrhat na kořist, kam patřila zvířata, jako byli mamuti, mastodonti, šavlozubí tygři či bizoni. Někteří odborníci zase navrhovali, že běhali kolem kořisti a bodali jí.

Využívali sílu kořisti

Lovecké techniky vrhání či zběsilého bodání však vzbuzovaly pochybnosti. Člověk musel vynaložit obrovskou sílu, aby skolil mohutného, obrovského mamuta. Tým vedený Scottem Byramem navrhl jiný, značně efektivnější způsob.

Připomínat měl techniku vojáků o staletí později, jež se používala proti jízdě. Jakmile se zvíře řítilo na lovce, zarazili oštěpy do země a druhý konec namířili na kořist, která se napíchla na hroty vlastní silou. Využívali tedy velkou kinetickou energii zvířat.

Síla nabíhajících zvířat byla podle provedeného experimentu mnohem větší než lidská. Hroty dokázaly pronikat hluboko do jejich těl a způsobovat jim vážná vnitřní zranění podobně jako dnešní duté kulky do střelných zbraní.

„Energie generovaná lidskou paží není ani zdaleka jako energie vytvořená nabíhajícím zvířetem,“ uvedl spoluautor studie Jan Sunseri. Zjištění ukazuje, že pravěcí lidé se nespoléhali jen na brutální sílu, ale i na vynalézavost.

Vědci analyzovali historické údaje o pravěkém umění lovu a testovali simulace dopadu zvířat na oštěpy zaražené v zemi. Příští experiment má zahrnovat přímo pohybující se repliku mamuta, simulující jeho sílu při nabodnutí na hroty.