Jedním z nejčastějších příznaků schizofrenie jsou sluchové halucinace. Vědci se snažili pochopit jejich původ po celá léta. Nová studie publikovaná v časopisu PNOS Biology je „sledovala“ až do konkrétních oblastí mozku pacientů s touto diagnózou.

Zvukovými halucinacemi trpí až 70 procent pacientů se schizofrenií. Někteří slyší hlasy ve svojí hlavě, jiní mají pocit, že jim někdo našeptává do ucha. Hlasy mluví přímo k pacientovi, komentují jeho myšlenky a činy nebo mu dávají příkazy.

Někdy jsou vlídné nebo neutrální, jindy zase kritické, urážlivé nebo zlomyslné. Často působí matoucím či znepokojivým dojmem a jejich nepřetržitá přítomnost může být pro pacienty velmi vysilující a může vyvolávat značné utrpení.

Často se dostavuje strach a paranoia, což může vyústit v izolaci od vnějšího světa. Vědci z New York University Shanghai podle serveru Futurism zjistili, že způsob, jakým pacienti prožívají takový teror, se nemusí úplně lišit od toho, jak zpracovávají vnější zvuky.

Mozek „slyší“ sám sebe

Tým tvrdí, že se mu s pomocí funkční zobrazovací magnetické rezonance (fMRI) a Elektroencefalografie (EEG) podařilo vystopovat původ zvukových halucinací u lidí se schizofrenií ve specifických neuronových sítích v mozku.

Když měli účastníci studie epizody zvukových halucinací, experti byli schopni určit, jaké oblasti mozku se aktivovaly. Podle výsledků studie se zdá, že zvukové halucinace vznikají v části mozku zodpovědné za zpracování zvuku.

Došlo ale i k významné aktivitě v oblastech mozku podílejících se na paměti, sebereflexi a na zpracování jazyka, napsal server Education. Jedním z klíčových zjištění je zapojení sítě výchozího režimu mozku (Default mode network - DMN).

Jde o soubor mozkových oblastí, které jsou aktivní, když se nesoustředíme na to, co se děje kolem nás. Jinými slovy, tyto části mozku se projevují, když je naše mysl klidná, zejména během denního snění, introspekce nebo vzpomínání.

Vědci napsali, že DMN je během zvukových halucinací hyperaktivní, zvukové halucinace tak mohou souviset se zkreslenou sebereflexí nebo internalizací myšlenek. Mozek podle nich nesprávně přisuzuje myšlenky nebo vzpomínky vnějším zdrojům.

Projevují se pak jako zvukové halucinace a jedinec je vnímá jako hlasy. Mozek v podstatě „slyší“ svůj vlastní vnitřní monolog nebo minulé rozhovory a mylně je interpretuje jako vnější hlasy, což je v souladu s některými staršími výzkumy na tohle téma.

Trvale prožívané trauma

Podle jejich závěrů hlasy slyšené schizofreniky odrážejí jejich vlastní myšlenky nebo obavy. Nová studie ale posouvá tato zjištění o krok dále tím, že identifikovala konkrétní zúčastněné oblasti mozku. Studie také spojila zvukové halucinace s traumaty.

Mnoho schizofreniků prodělalo v dětství trauma nebo intenzivní stres. Vědci zjistili, že oblasti mozku aktivované během zvukových halucinací se překrývají s oblastmi zapojenými do zpracovávání traumatických vzpomínek.

Některé hlasy tak mohou mít kořeny v potlačovaných bolestivých vzpomínkách a v nevyřešeném traumatu a mohou odrážet například slova nebo pocity lidí, kteří osobám se schizofrenií kdysi traumaticky ublížili, popisuje studie