Isoleucin je jednou ze tří esenciálních aminokyselin s rozvětveným řetězcem používaných tělem ke tvorbě bílkovin. Pro naše přežití je nezbytný. Buňky si ho ale nemohou vyrobit samy. Získávat ho musíme ze zdrojů, jako jsou vejce, mléčné výrobky, sója nebo maso. I dobrých věcí však může být příliš.

Jeden starší výzkum zjistil spojitost mezi mnohem vyšší konzumací této aminokyseliny a vyšším indexem tělesné hmotnosti.

Experti proto chtěli zjistit, co se stane, když se omezí její příjem. Otestovali to na myších ve věku šesti měsíců – což odpovídá zhruba 30 letům lidského života.

Vědci jim „předepsali“ dietu se sníženým příjmem všech aminokyselin o dvě třetiny nebo se sníženým obsahem isoleucinu.

Jaký to má háček

Omezení isoleucinu v potravě prodloužilo myším délku života. Zvířata byla zdravější, odolnější a štíhlejší. U samců a samic vzrostla životnost o 33, respektive 7 procent. Dosáhla lepších výsledků v šestadvaceti ukazatelích zdraví – včetně svalové síly, vytrvalosti, hladiny cukru v krvi či vypadávání srsti.

Myši s omezeným příjmem isoleucinu měly větší příjem kalorií, místo přibírání na váze však spalovaly více energie a udržovaly si nižší tělesnou hmotnost bez ohledu na míru fyzické aktivity.

Podle vědců se v těchto závěrech skrývá klíč ke zpomalení stárnutí u lidí. Problém je, že dokud to neotestují klinicky, nelze to říci s jistotou. Kromě toho, omezení příjmu bílkovin má negativní účinky pro naše tělo. Nelze tedy jednoduše snížit jejich množství ve stravě, i když je to nejjednodušší způsob, jak omezit isoleucin.