Příbuzní a blízcí lidí, kteří skončili v kómatu, jsou většinou schopni odpřisáhnout, že jejich blízký vnímá a komunikuje s nimi. Podle neurologických studií má skutečně jeden z pěti pacientů ve vegetativním stavu plně fungující mysl. Jen o tom nemůže dát vědět okolí.

Mají poškozený mozek a tělo, ale myšlenky zůstaly netknuté, říká britský neurolog Adrian Owen. Jeho tým se zabývá studiem mozku pacientů ve vegetativním stavu, o čemž napsal i knihu Into the Grey Zone. Odkrývá v ní metodu, díky níž umožnil těmto lidem komunikovat pomocí "čtení myšlenek".

Takzvaná funkční magnetická rezonance (fMRI) umožňuje sledovat aktivitu mozku spojenou s myšlenkami a pocity. Aktivnější oblasti mozku dostávají více okysličené krve, a skener tak dokáže odhalit, kde přesně se mozková aktivita objevuje. A to i u člověka, který navenek působí jen jako zombie, uvádí Owen. Právě fMRI ve své studii s pacienty použil.

Co si zahrát tenis?

Zda je člověk při vědomí, lze podle Owena zjistit poměrně jednoduše: požádáte ho, aby si představil, že hraje tenis. "Když si představíte, že se vám kolem těla míhají ruce jako při hře tenisu, část mozku známá jako premotor cortex vykáže vysokou aktivitu. Pokud tedy magnetická rezonance aktivitu v této oblasti ukáže, víme, že reaguje na naše pokyny, a je tak při vědomí," přibližuje vědec.

Owen pro server britského deníku The Guardian popisuje případ mladíka Scotta Routleyho, který po autonehodě v roce 1999 zůstal v bezvědomí a na němž poprvé vyzkoušel "tenisový test". "Stále mám husí kůži, když si vzpomenu, co se stalo. Scottův mozek na skeneru téměř vybuchoval, jak barvy ukazovaly jeho aktivitu, což naznačuje, že skutečně reagoval na naši žádost a hru tenisu si představil," vzpomíná neurolog.

Trpíte bolestmi?

Aktivitu jiné části mozku odhalí pro změnu žádost, aby si pacient představoval, jak chodí z místnosti do místnosti. I v tomto případě Scott prospěl na jedničku. Potvrdilo se to, co jeho rodina tvrdila lékařům od začátku – i když nehybně leží a tělo ho neposlouchá, uvědomuje si, co se kolem něj děje.

Ve chvíli, kdy bylo jasné, že pacient vnímá a rozumí, mohla začít ta "pravá" komunikace. Asi nejdůležitější otázkou bylo, jestli nemá bolesti. Co když leží roky nehybně na lůžku a trpí bolestí, ale nikdo to neví? Noční můra, kterou si nikdo nechce představovat…

Scott Routley byl první pacient, jehož se vědci díky unikátní metodě zeptali. Pokud bolest necítí, měl si představit hru tenisu. "V tu chvíli jsme téměř nedýchali," vzpomíná Owen, jak pozorovali Scottovo tělo a zároveň trojrozměrnou vizualizaci jeho mozku. "Začaly se na ní objevovat jasné červené skvrny. Ne náhodně, ale tam, kde měly. Bylo to tam, Scott nám odpověděl na otázku. A co je důležitější, odpověděl ne," uvádí Owen.

Vzpomínky i dění okolo

V následujících měsících se Scotta neurologův tým ptal na vše možné. Jednak jim šlo o to, co nejvíc mu zpříjemnit děsivou situaci. Dozvěděli se například, že je stále velkým hokejovým fanouškem, a mohli mu tak v nemocnici pouštět zápasy.

Druhý typ otázek měl co nejvíce odhalit jeho vědomí. Jak se cítí, co vše vnímá, na co si vzpomíná. Trochu děsivé je, že Scott si pamatoval téměř vše. Vnímal, co se kolem něj děje, věděl, co je za rok – a tedy i to, jak dlouho v podstatě už jen vegetuje. Dokonce "řekl", kdo je jeho hlavním ošetřujícím lékařem, tedy to, co před nehodou vědět nemohl.

Owenův tým nový způsob komunikace s pacienty v kómatu po Scottovi použil na dalších lidech. Těm, kteří skutečně vnímali, pomohl navázat komunikaci s okolím.

Stačily k tomu dvě myšlenky – hra tenisu značící ANO a chození po pokoji jako NE. I když se nedá říct, že jde o rozhovor v pravém slova smyslu, kromě odhalení dalších tajů fungování mozku může unikátní metoda pomoci zlepšit život lidem odsouzeným k tomu žít za plného vědomí ve zcela nefunkčním těle.