Těžké kovy, jako olovo, rtuť nebo kadmium, skutečně představují zdravotní riziko, pokud se hromadí ve velkém množství. Chelatační látky vázají tyto kovy a umožňují jejich vyloučení močí. Ale – a toto je klíčové – množství a forma těchto kovů, stav ledvin, celkové zdraví a přítomnost nezbytných stopových prvků ovlivňují nejen účinnost, ale i nebezpečí.

Jak to funguje v praxi

Chelatační látky (např. EDTA, DMSA, DMPS) mají schopnost vázat iont těžkého kovu a tvořit stabilní komplex, který tělo následně vyloučí, nejčastěji ledvinami. Tento proces může být účinný při otravě – když je koncentrace kovu nad prahovou úroveň, může navodit poškození orgánů. Chelatační terapie má v takových případech potvrzené místo v léčebném arzenálu. 

Cleveland Clinic popisuje, že terapie může být aplikována injekčně (ve žíle), intramuskulárně či perorálně v závislosti na látce a indikaci. Ale vždy pod lékařským dohledem, protože nesprávné použití může vést k vážným komplikacím.

Kde je hranice mezi lékem a pseudoterapií?

Problém nastává, když chelatační terapie začne být propagována mimo indikace otrav – například jako “preventivní detox”, terapie Alzheimerovy choroby, autismus, kardiovaskulární onemocnění. V mnoha těchto případech však dosud neexistují přesvědčivé klinické studie, které by prokázaly přínos nebo bezpečnost.

Navíc studie poukazují, že odstranění kovů nemusí znamenat zlepšení stavu – v případě Alzheimerovy choroby například bylo pozorováno, že i když došlo ke snížení určitého kovu, kognitivní úpadek se urychlil. To naznačuje, že procesem či eliminací lze narušit další jemné rovnováhy v organismu. 

Jiné recenze zdůrazňují, že chelatační terapie může redistribuovat kovy, poškozovat ledviny, vést k ztrátě esenciálních stopových prvků či způsobit hypokalcemii (kriticky nízký vápník v krvi). 

Kdy je terapie oprávněná

• V případech diagnostikované otravy těžkými kovy — například olovem, rtuťí, arsenem — je chelace jednou z fungujících léčebních metod.

• V genetických onemocněních, jako je Wilsonova choroba (akumulace mědi), nebo stavy nadbytku železa (např. při opakovaných transfuziích), chelatační terapie patří mezi standardní postupy.

• Ale neměla by být používána preventivně nebo jako “léčba všeho”, pokud není přímé prokázání toxicidy.

UnitedHealthcare ve svých interních dokumentech vymezuje, že terapie je pokryta jen pro stav “overload conditions” (nadměrné usazení kovu), ne pro všeobecné zdravotní potíže či neprokázané diagnózy. 

Rizika, která nelze ignorovat

Chelatační látky neříkají “jen kovu, všemu ostatní se nedotknu” – mohou vázat i důležité prvky jako zinek, hořčík nebo železo. Příliš agresivní postup může způsobit deficity stopových živin.

Ledvinová zátěž je dalším nebezpečím – pokud ledviny nejsou v dobrém stavu, vylučování komplexů může být omezeno, což zvyšuje riziko poškození. Navíc v některých případech léčba může vyvolat redistribuci kovů, tedy přesun toxinu do citlivějších tkání, například do mozku. 

Existují dokumentované případy fatálních komplikací – například hypokalcemie způsobená nevhodným použitím EDTA. 

Co říká vědecký výzkum

Recenze Maria Eleny Ferrero popisuje, že chelatační terapie EDTA má klinické opodstatnění, ale že výsledky pro kardiovaskulární, neurodegenerativní či jiné chronické nemoci nejsou přesvědčivé. 

Novější články upozorňují, že pro rtuť neexistuje specifické protijedlo a že účinnost chelace je silně závislá na symptomech a stavu pacienta.

Co by si lidé měli hlídat

• Nikdy nepoužívej chelatační látky bez lékařského dohledu — volně prodávané produkty mohou být nebezpečné.

• Vyžaduj přesné diagnostické testy (krev, moč, případně tkáňová analýza) před zahájením terapie.

• Kontrola funkce ledvin, hladiny elektrolytů, stopových prvků během terapie je nutností.

• Sleduj symptomy (křeče, slabost, změny srdečního rytmu, změny v moči).

• Nepodléhej marketingu či slibům “univerzální detoxikace”.

Chelatační terapie má své nezpochybnitelné místo při léčbě těžkých otrav těžkými kovy, ale její rozšíření do oblasti “léčby nemocí bez přímého důkazu toxicity” je kontroverzní a rizikové. Vědecké důkazy pro benefit v Alzheimeru, autismu nebo srdečních chorobách jsou slabé nebo smíšené.