Planeta Země prošla v průběhu 4,5 miliardy let řadou dramatických klimatických proměn a zažila období, která byla mnohem teplejší než současnost. Podle vědců se teplota pohybovala mezi 11 °C až 36 °C, přičemž mnohé země byly bez ledových čepic a fungovaly spíš jako „skleníkový svět“ než ledový ostrov.

Za relativní chladnou éru, kterou známe, vděčíme ledovým dobám a geologickým výkyvům (Milankovičovy cykly), kdy Země procházela přirozenými klimatickými vibracemi ovlivněnými oběžnou dráhou, náklonem osy a rotací (– Milankovitch cyclesWikipedia). Vědecké modely potvrzují, že bez lidského zásahu by se klima vyvíjelo podle tohoto cyklu; nikoli však tak strašlivě rychle.

Historická data ukazují, že od 18. století do roku 1970 bylo oteplování relativně slabé kvůli aerosolu­-chlazení, které dočasně kompenzovalo vliv skleníkových plynů. Klimatické trendy však ožily poté, co se snížily emise sazí a oxidů síry.

Aktuální výsledky hovoří za vše: Země se od preindustriálního období (1850–1900) oteplila o více než 1,1 °C. V roce 2024 dosáhla globální teplota skoro 1,6 °C nad úroveň 1850–1900, což poprvé překročilo kritickou hranici 1,5 °C – mez, kterou stanovila Pařížská dohoda.

Za poslední desetiletí se oteplení vystupňovalo – podle NASA o 0,06 °C za dekádu, tedy zhruba 0,11 °F, přičemž tempo se zrychlilo na 0,2 °C za dekádu od 80. let.

Rekordní roky se stávají normou: 2023 byl nejteplejší rok dle 150letých záznamů a letní sezóna v severní polokouli roku 2023 byla nejteplejší za posledních více než 2000 let.

Jak k tomu došlo? Antropogenní emise CO₂ a metanu z fosilních paliv, odlesňování a průmyslová činnost dramaticky narušily energetickou rovnováhu planety. Za posledních 170 let tento proces vedl k nárůstu emisí a ohřevu běžné teploty o 1 °C, pro což nenajdeme v minulosti žádnou paralelu.