Večer je obtížné vzdát se nějakého toho sousta navíc, odolat pokušení dát si nášup nebo tabulku čokolády u televize. Svou roli zde hraje to, že většina z nás se teprve večer dokáže posadit v klidu ke stolu a věnovat jídlu náležitý čas. Nyní však vědci zjistili, že těžko ovladatelný večerní hlad závisí, alespoň částečně, na tom, jak se během dne mění koncentrace hormonů, které signalizují hlad a pocit sytosti.

Studie zveřejněná na stránkách International Journal of Obesity ukazuje, že později odpoledne se vylučuje méně hormonů, které nám pomáhají, abychom to s jídlem nepřeháněli. Naopak hladina těch hormonů, které v nás vyvolávají touhu po jídle, s nástupem večera postupně stoupá.

Jen málo utěšující zprávu přináší výzkum realizovaný na malé skupině dobrovolníků trpících obezitou či nadváhou, z nichž polovina trpěla poruchou záchvatovitého přejídání a druhá polovina tuto poruchu neměla, ale přesto měla nadbytečné kilogramy.

Psychiatrička Susan Carnellová z Univerzity Johnse Hopkinse se snažila zjistit, zda se množství hormonů spojených s touhou po jídle během dne mění a zda jsou zde souvislosti s poruchami příjmu potravy, jako je záchvatovité přejídání, pro něž je charakteristické noční buzení hlady, anebo se stresem, který bývá často spojován s neschopností mít kontrolu nad jídlem.

Svačinka, pak trochu stresu a bohatý bufet

Carnellová dala dobrovolníkům v devět hodin dopoledne a ve čtyři odpoledne pokrm obsahující vždy zhruba 600 kalorií. Pak dobrovolníci podstoupili experimentální test stresu, kdy dvě minuty drželi ruku ponořenou do studené vody (nejde o mučení, ale o metodu používanou v laboratořích k navození kontrolovaného stresu stejného pro všechny).

Poté psychiatrička měřila hladinu stresového hormonu kortizolu a hladinu hormonů spojených s kontrolou chuti k jídlu, jako je ghrelin, který způsobuje hlad, peptidu YY a leptinu, které naopak navozují pocit sytosti. Po další půlhodině přišla poslední část experimentu: aby zjistila, jak jsou pokusné osoby schopny kontrolovat chuť k jídlu tváří v tvář jídlu v různých denních hodinách, nabídla všem bohatý bufet s pizzou, brambůrky, moučníky a čokoládou.

Výsledky především ukazují, že ráno je pocit hladu nižší než večer. Není to jen pocit, protože večer je nejnižší koncentrace peptidu YY, který snižuje chuť k jídlu. Naopak roste hladina hormonu ghrelinu, který nás nutí jíst. To se nejvýrazněji projevuje u osob se záchvatovitým přejídáním. U nich je ráno úroveň ghrelinu zvláště nízká, zatímco večer velmi vysoká.

Chce to klid a jídlo během dne

Také jsme-li stresovaní, roste tendence ke zvyšování hladiny hormonů hladu a večer je tato situace přímo výbušná, protože jak vrcholí celodenní stres, je růst hladiny hormonů, které nás nutí hledat útěchu v jídle, výraznější než když jsme v dobré náladě.

"Večer je pravděpodobnější, že budeme z hormonálních důvodů jíst více a příliš, aniž bychom si to uvědomovali, především trpíme-li záchvatovitým přejídáním nebo jsme-li ve stresu," říká doktorka Carnellová.

"Jestliže víme, že pokušení je pravděpodobnější, umožňuje nám to přijmout nějaká protiopatření: jestliže například jíme více v prvních hodinách dne, nevynecháváme oběd a odpoledne si dopřejeme zdravou svačinu, dospějeme k večeru méně vyhladovělí a schopni více držet na uzdě sklon k přejídání," dodává.