Patřili k nim Anasaziové obývající oblast na jihozápadě dnešních Spojených států a severovýchodě Mexika. Žili převážně ve skalních pueblech, z nich největší bylo v kaňonu Chaco v americkém státu Nové Mexiko.

Anasaziové byli zdatnými zemědělci a vynikali znalostmi matematiky nebo astronomie. Jejich civilizace však z neznámých příčin ve čtrnáctém století zanikla.

Tito lidé jsou záhadou pro antropology. Dodnes ani neví, jak si říkali. Slovem „anasazi“, které znamená odvěcí nepřátelé, je označovali Navahové.

Historie čtená z letokruhů

Anasaziové po sobě nezanechali mnoho záznamů. Vědecký tým z amerických univerzit se proto v novém výzkumu publikovaném v časopise PNAS soustředil na výzkum jejich skalních puebel.

Badatelé například zkoumali, jak se měnily letokruhy stromů využívaných pro trámy tehdejších příbytků. Dovnitř stromů se zapsaly tehdejší klimatické podmínky, je však možné z nich vyčíst také produktivitu Anasaziů.

Období největšího stavebního rozmachu sídlišť Anasaziů se nápadně shodovala s obdobími vrcholu pěstování kukuřice. Zároveň se při pohledu na tato data ukázala nápadná anomálie – období, kdy Anasaziové méně stavěli se neshodovala se zhoršeným podnebím. Jak si to vysvětlit?

Podle výzkumníků lze cosi podobného pozorovat také v evropských kulturách z období neolitu, zhruba před 10 tisíci lety. Malé společnosti ještě nebyly přímo závislé na podnebí, protože kolem sebe měly dostatek zdrojů.

Také v případě Anasaziů data ukázala, že po každém útlumu výstavby (což naznačuje nějakou krizi – klimatickou či jinou) nastává rychlá obnova. Anasaziové se dokázali s krizemi vyrovnat několikrát za sebou v průběhu staletí.

Proč se tedy jejich kultura zhroutila? Problém byl v tom, že období obnovy byly po každé krizi delší a delší.

„Varovné signály společenského kolapsu Anasaziů jsou překvapivě univerzální,“ řekl Marten Scheffer, matematický biolog zaměřených na adaptabilitu společenských systémů z Wageningenské univerzity. "Vše ukazuje na to, že za ním jsou třenice, které vedou ke ztrátě soudržnosti společnosti."

Skončili v rukou nepřátel

Scheffer se svým týmem dospěl k závěru, že mezi Anasazii se hromadily společenské problémy – zejména nerovnost v příjmech, nespravedlnost, nejrůznější nepokoje – a ty postupně narušovaly soudržnost společnosti.

Tři hluboké krize Anasaziové překonali. Bylo to kolem let 700, 900 a 1140. Počtvrté však byly problémy příliš závažné. Když se koncem 13. století objevuje kombinace sucha a vnějších konfliktů, vnitřními spory oslabená společnost se pod jejich tlakem rozpadá, Anasaziové opouští svá sídla.

Jako jednotlivci nebo menší skupiny se patrně přidali k jiným indiánským kmenům, třeba ke zmíněným Navahům.

Anasaziové tedy z povrchu planety nezmizeli, jejich potomci žijí dodnes. A zůstalo po nich dochováno nespočet památek – puebel. Obdobné objekty staví také současné indiánské kmeny, kteří od Anasaziů odvozují svůj původ. 

Autoři studie v osudu Anasaziů vidí varování i pro naši civilizaci. „Také dnes stojíme před mnoha sociálními problémy - třeba před rostoucí majetkovou nerovností nebo před rasovým a politickým rozdělením. A ani klimatická změna už není jen hypotetickou hrozbou,“ řekl archeolog Tim Kohler z Washingtonské státní univerzity. „Pokud nebudeme těmto výzvám čelit jako soudržná společnost, budeme mít velké problémy.“