Nebo lépe řečeno, výrobci různých „zaručených“ receptů na přitažlivost vzali vědu jako rukojmí. A zcela překroutili výzkum, který je v oblasti lidských feromonů veden, a ve kterém zejí zásadní díry.

Z přírody známe feromony už od konce 50. let minulého století: jde o látky, vylučované a přijímané mezi jednotlivými živočišnými druhy za účelem vzájemné komunikace. Feromony necítíme, protože je nevnímáme čichem, ale tzv. Jacobsonovým orgánem – a ten máme, na rozdíl od plazů nebo třeba koček, zakrnělý.

Přesto se našly odborné hlasy, které potvrzovaly funkčnost feromonů i ve světě lidí. Jenže za nimi nestály roky poctivé laboratorní práce, ale jedna ziskuchtivá firma. Ta se zkraje 90. let pokoušela nechat si patentovat hned dvě molekuly údajně lidských feromonů. V čem byl háček?

zdroj: Emilie Rhaupp

Vědecká práce, kterou se firma snažila jejich účinek dokázat, končila při zmínce o zdrojích ve slepé uličce. Vůbec totiž neuváděla, jakým způsobem byly oba feromony získány a rozpoznány – pouze lakonicky konstatovala, že je dodala tatáž firma, které šlo o patent.

Přesto se k nevěrohodné studii dodnes odkazují další studie, jejichž závěry navrch samy o sobě vykazují řadu problémových míst, od statistických přešlapů po chybějící opakovaná měření.

To ještě neznamená, že bychom na rozdíl od našich zvířecích kolegů neměli mít feromony vůbec. Pravděpodobnější varianta s nimi naopak počítá, jenom je předčasné z ní odvozovat, že i mezi lidmi fungují jako přenašeče podprahových signálů.

Jestli tedy očekáváte, že mohou hojně inzerované přípravky pobídnout někoho k tomu, aby se do vás zbláznil, připravte se na zklamání. Když už tyto pasti na důvěřivé zákazníky nějaké feromony opravdu obsahují, bývají to feromony prasečí...