Titěrné struktury uvnitř horniny z v oblasti vesnice Inukjuak v kanadské provincii Québec mohou změnit naše poznatky o nejstarších formách života na Zemi. Jejich analýza, popsaná ve studii publikované na webu Science Advances, ukazuje, že patrně byly součástí hlubokomořského hydrotermálního ventilačního systému, který před 3,75 až 4,28 miliardy let poskytoval útočiště pro první formy života.

Dosud byl nejstarší potvrzenou mikrofosilií vzorek starý „pouze“ 3,42 miliardy let.

Stačilo málo - jednou oběhnout galaxii

Původní studie prehistorického vzorku se datuje již do roku 2017, kdy výzkumníci popsali sérii mikroskopických trubiček nacházejících se uvnitř horniny. Už tehdy někteří z nich věřili, že to jsou stopy pradávných mikroorganismů. Byli však v menšině.

Drobná vlákna a trubice ve výbrusu křemenných hornin v oblasti vesnice Inukjuaku v kanadské provincii Québec. Byly patrně součástí hlubokomořského hydrotermálního ventilačního systému, který před 3,75 až 4,28 miliardy let na Zemi poskytoval útočiště pro první formy života. | zdroj: Profimedia

Projevy dávného života se většinou dají vysvětlit i jako důsledek chemických procesů, které nepotřebují život. Nová studie téhož vzorku horniny však popsala nové mikroskopické tvary, které na stopy života ukazují.

Nejvýznamnější je mezi nimi téměř centimetr dlouhá struktura připomínající „stonek“, u níž výzkumníci nepřišli na způsob, jakým by mohla vzniknout bez přispění života. Žádná taková struktura vytvořená abiotickou cestou, která nesouvisí s živými organismy, dosud nebyla popsána.

„Náš výzkum naznačuje, že v období před 3,75 až 4,28 miliardy let existovalo na Zemi mnoho typů bakterií. Život tedy mohl začít už 300 milionů let po vzniku Země. Z geologického hlediska to je krátká doba –přibližně jeden oběh Sluneční soustavy kolem středu galaxie,“ řekl časopisu Forbes vedoucí studie horniny Dominic Papineau, profesor geochemie z Londýnské univerzity (University College London).

Biotickému původu, vycházejícímu ze živých organismů, nahrává i místo, kde se hornina vyskytovala. Před zhruba čtyřmi miliardami let se nacházela v místech hydrotermálních průduchů na mořském dně. Předpokládá se, že právě u těchto průduchů se hromadily chemické látky a energie potřebné pro zažehnutí primitivních forem života.

Přepíšeme učebnice?

Hornina Nuvvuagittuq Supracrustal se v průběhu miliard let s kontinentálním posuvem celého dna dostala nad hladinu a stala se součástí nynějšího zelenokamového pásu (Nuvvuagittuq greenstone belt) na východním pobřeží Hudsonova zálivu na severu provincie Québec.

Věk hornin v této oblasti byl určen až na 4,28 miliardy let. Jsou to nejstarší známé intaktní horniny na Zemi. Nynější vzorek je jedním z nich.

Před tím, než přepíšeme učebnice, bude ale nutné zmíněnou studii prověřit a vzorek dál studovat. Vědci by se měli pokusit v hornině s vysokým obsahem železa a křemíku vytvořit podobné struktury i abioticky. Další detailní analýza by měla vyvrátit možnost, že struktury v hornině vznikly později.

Naděje pro mimozemský život

Pokud se pochybnosti vyvrátí, bude jasné, že život byl na Zemi byl přítomný už 300 milionů let po jejím vzniku. Takový závěr by byl nejen rozšířením dnešního nejzazšího data, ale také zajímavou možností pro hledače života mimo Zemi.

Pokud by život na Zemi vznikl tak rychle, nahrávalo by to hypotéze, že to je cosi přirozeného a nevyhnutelného. A to by zase nahrávalo možnosti, že přinejmenším primitivní formy života můžeme najít i na nejbližších planetách či měsících.