Sean Duffy, působící zároveň jako americký ministr dopravy a administrátor NASA, vydal překvapivý pokyn: agentura má vyvinout jaderný reaktor na Měsíci o výkonu 100 kilowattů do roku 2030 a zahájit výběr komerčních partnerů ještě letos. Cílem je zajistit nepřetržitý přísun energie na základnu v jižní polární oblasti Měsíce, kde dva týdny trvající lunární noc znemožňuje trvalý provoz solárních panelů.

Projekt navazuje na iniciativu z roku 2022, která zkoumala menší 40kW systém Fission Surface Power ve spolupráci s DOE. Nový směr má ale ambici násobně zvýšit výkon a zrychlit vývoj, jak upozorňuje analýza na Phys.org.

Geopolitický kontext je zřejmý: Čína s Ruskem plánují společnou lunární základnu s vlastními jadernými ambicemi do poloviny 2030. let. USA se nyní snaží přebrat iniciativu a zajistit si klíčové lunární oblasti dřív než soupeři.

Proč je to důležité

Solární energie v místech trvalého stínu (např. hluboké krátery u pólů) nestačí. Jaderný reaktor může nabídnout energii po desítky let bez přerušení, což umožní stálý provoz habitatů, komunikačních systémů i těžby surovin.

Navíc první stát, který postaví funkční energetický systém na Měsíci, by mohl využít právní šedé zóny k deklaraci tzv. „keep-out zón“, čímž by si fakticky přivlastnil dané území. Tento scénář připouští i Scientific American.

Technické a bezpečnostní výzvy

NASA již dříve testovala systém Kilopower/KRUSTY, využívající malý štěpný reaktor s pasivním chlazením. Kilopower je navržen jako lehký, robustní a přenosný reaktor pro extrémní prostředí.

Avšak skutečná lunární verze musí odolat mikrometeoritům, prachovým bouřím, nízké gravitaci a radiaci – a zároveň být naprosto autonomní. Přesné specifikace zatím zveřejněny nebyly, ale systém má mít životnost alespoň deset let bez údržby, jak popisuje přehled o jaderné energii ve vesmíru.

Harmonogram a rozpočet

Duffy stanovil tvrdé termíny: do srpna 2025 má být jmenován vedoucí projektu, do září proběhne výběrové řízení a vítězové budou oznámeni začátkem 2026. Kontrakt se očekává mezi dvěma hlavními americkými firmami, pravděpodobně mezi BWXT a Lockheed Martin.

Podle Scripps News by náklady mohly přesáhnout 2 miliardy dolarů, přičemž část bude hrazená z civilního rozpočtu NASA a část z obranného programu DARPA.

Ekonomický a politický dopad

Plány NASA okamžitě zvedly hodnotu akcií několika jaderných firem, především těch zapojených do vývoje malých modulárních reaktorů. Investoři sází na to, že úspěch mise odstartuje novou éru „vesmírné energetiky“.

Zároveň však roste kritika, že prioritizace jaderného reaktoru ohrozí vědecké a výzkumné cíle NASA. Podle The Daily Beas může být problém i v tom, že Duffy zároveň řídí ministerstvo dopravy a kosmickou agenturu – což vyvolává otázky o kapacitě takový projekt dlouhodobě koordinovat.

Závěr

Měsíční jaderný reaktor není jen o technologii – je to přímé vyjádření moci. Spojené státy tím vysílají signál, že se nehodlají vzdát lunární dominace. Pokud NASA projekt zvládne technicky, diplomaticky i právně, stane se prvním subjektem, který na jiném nebeském tělese zřídí energeticky soběstačnou základnu.

Vítězství v této nové energetické frontě bude znamenat víc než prestiž. Bude znamenat kontrolu nad zdroji, nad lokalitou – a potenciálně i nad budoucností kosmické ekonomiky.