Mazaného ptactva jsou na zeměkouli tisíce druhů, ale straka patří mezi ty nejmazanější: její mozek se parametry oblasti zvané nidopallium blíží srovnatelným oblastem u šimpanze nebo dokonce člověka. Ale právě člověk má strakám za zlé, že ty své hlavičky využívají ke zločinu!

Než ale odsoudíme jinak sympatické opeřence do horoucích pekel, plných oken a prosklených výloh, pojďme se podívat na čerstvé závěry studie, publikované Centrem pro výzkum chování živočichů na univerzitě v britském Exeteru.

zdroj: Flickr

Ta se věnovala jak strakám v útulcích, tak ve volném městském prostoru, a nachystala na ně dvě pečlivě připravené hromádky. Do první vědci navršili různé blyštivé předměty od kovových šroubků po plátky hliníkové fólie, do druhé pak další šroubky a prstýnky, jenom přetřené matně modrou barvou.

Obě hromádky byly umístěny do blízkosti krmítek a celý pokus byl zopakován čtyřiašedesátkrát. Výsledek? Jen ve dvou případech některá ze strak vzala do zobáku předmět z blyštivé hromádky a vždy ho obratem zahodila. Obě hromádky naopak vyvolaly u ptáků znatelné zneklidnění a omezily jejich jinak náruživý apetit.

zdroj: Flickr

Po vyhodnocení všech pozorování dospěli exeterští výzkumníci k závěru, že straky si díky své inteligenci ve skutečnosti drží odstup od podezřelých předmětů, a pokud nějaký vezmou a odnesou do hnízda, slouží tam k odstrašení případných predátorů.

Nezájem o lesklé úlovky potvrdilo i následné prohledání zhruba tuctu stračích hnízd – v žádném z nich nenašli vědci ani jednu třpytivou kořist.

zdroj: Profimedia

Kde tedy straky přišly ke své kleptomanské reputaci? Lidem stačí k předsudkům málo: z několika náhodných historek se rázem stane obecně přijímané pravidlo, které si skrze další povídačky (i další náhody) žije vlastním životem. A nezáleží na tom, jestli se zrovna týká zvířat nebo nás samotných.