Studie publikovaná nedávno odhaluje, že asteroidy koorbitální k Venuši, dříve skryté před našimi teleskopy, mohou mít chaotické trajektorie a v průběhu času přecházet do drah, které kříží oběžnou dráhu Země — což je varování pro planetární obranu.

Co jsou koorbitální asteroidy Venuše?

Koorbitální asteroidy (co-orbitals) jsou objekty, které sdílejí oběžnou dráhu s určitou planetou — v tomto případě s Venuší — často v blízké rezonanci nebo v tzv. trojanské konfiguraci. U Venuše však je situace komplikovanější: tyto objekty bývají těsně vůči Slunci, což je činí špatně pozorovatelnými pro pozemská teleskopy kvůli jasnosti Slunce a malé elongaci ( elongace znamená úhlovou vzdálenost objektu od Slunce na obloze, jak ji vidíme ze Země.). 

Ve výzkumu označeném „The invisible threat: assessing the collisional hazard posed by the undiscovered Venus co-orbital asteroids“ autoři uvádějí, že zatím je známo asi 20 koorbitálních asteroidů Venuše — přičemž pouze jeden z nich má excentricitu dráhy nižší než 0,38. To může být dáno pozorovacími omezeními: objekty s vyšší excentricitou snadněji přibližují svou dráhu k Zemi, což usnadňuje jejich detekci. 

Jak mohou výrazně změnit dráhu

Ačkoliv koorbitální objekty obvykle nemají předpoklad pro blízký průlet kolem Venuše, jejich dráhy nejsou statické. Malé gravitační vlivy (od Země, Marsu nebo dokonce změny v parametrech Slunce), sluneční tlak a další perturbace mohou v průběhu staletí vyvolat změny v orbitální excentricitě či naklonění tak, že asteroid „vyskočí“ ze své stabilní rezonance a začne křižovat dráhu Země. Studie ukazují, že existuje rozsah orbitálních parametrů (např. excentricita < 0,38), při kterém mohou býti koorbitalové zatím neodhaleni, ale přitom potenciálně nebezpeční. 

Simulace ukazují, že některé z těchto asteroidů by mohly v určitých cyklech přijít do blízkosti Země, pokud drift orbitálního vývoje bude příznivý. Výzvou je, že takové změny mohou nastat pomalu a nejsou výslovně předvídatelné s dlouhým předstihem.

Detekční bariéry a pozorovací výzvy

Hlavním problémem je, že tyto objekty často leží blízko Slunci z hlediska úhlu, pod nízkou elongací, což je pro pozemská dalekohledy obtížné kvůli oslňujícímu světlu Slunce. Navíc jsou často malé nebo s nízkým albedem, což ztěžuje jejich odraz světla. Studie upozorňuje, že pozorovací okna pro detekci takových těles jsou velmi omezené a že některé objekty zůstanou „neviditelné“, dokud nevstoupí do drahové oblasti lépe pozorovatelné ze Země. 

Autoři práce doporučují, že pro efektivní odhalování těchto koorbitálních asteroidů bude nezbytný přístup z vesmíru — teleskopy umístěné v drahách blízkých Venuši nebo na slunečních stranných pozicích, odkud lze sledovat oblast blízko Slunci bez oslňování.

Případ vnitřního asteroidu „Ayló’chaxnim“

Významný příklad vnitřního asteroidu je (594913) ‘Ayló’chaxnim, objekt, jehož celá oběžná dráha leží uvnitř dráhy Venuše. Jeho aphelion je kolem 0,65 AU a velikost odhadovaná na ~2 km je překvapující, protože asteroidy takové velikosti jsou v této oblasti mnohem méně očekávány dle modelů populace. Tento objev naznačuje, že vnitřní region před Venuší nemusí být tak „prázdný“, jak se dříve myslelo.

Tento asteroid sám o sobě nemusí představovat bezprostřední kolizní hrozbu (jeho trajektorie se nekříží s dráhou Země v blízkém čase), avšak ukazuje, že dynamika vnitřního prostoru Sluneční soustavy je složitější, než se dříve domnívali.

Potenciální dopady a škála rizika

Kolize asteroidu o průměru přibližně 140 metrů nebo více s planetou Země by patřila mezi tzv. potenciálně nebezpečné objekty (Potentially Hazardous Asteroids, PHA), pokud se dostanou do vzdálenosti méně než 0,05 AU od dráhy Země. Některé z koorbitálních Venuše mohou při změně excentricity splnit tyto podmínky. 

V médiích jsou tyto objekty někdy označovány jako možní „city-killers“ kvůli energii, kterou by uvolnily při dopadu. Přesto vědci zdůrazňují, že neexistuje žádné potvrzené riziko pro blízkou budoucnost — ale že je třeba zvýšit pozornost a monitorování. 

Co je třeba udělat

• Vypracovat katalog možných koorbitálních asteroidů Venuše a jejich dráhových parametrů

• Vylepšit pozemní teleskopy a jejich algoritmy pro sledování oblastí blízko Slunce

• Vyslat kosmické mise s teleskopy blíže k Venuši nebo pro sledování vnitřního slunečního prostoru

• Vyvíjet strategii obrany a odklonu (deflection) pro případ, že se některý z těchto objektů stane hrozbou

Výhled do budoucnosti

Pokud budou zdroje věnovány planetární obraně a kosmickému pozorování, mohli bychom během několika dekád pozorovat objev dalších koorbitálních asteroidů Venuše — a možná i identifikovat ty, které by mohly představovat budoucí hrozbu. S rozvojem technologií pro sledování blízko Slunce, například infračervené sondy nebo pozice za Sluncem, se šance objevení „skrytých“ objektů může výrazně zlepšit.

Představa, že Země čelí „neviditelným lovcům“ ukrytým kolem Venuše, vyvolává obraz kosmického napětí. Ale nejde jen o sen vědců — je to výzva pro budoucí generace astronomů, inženýrů a politiků.