Před stovkami milionů let se na Venuši patrně rozpínaly oceány a převládalo tam mírné podnebí. Dnes to je jedovatá planeta. Může se něco takového přihodit na Zemi?

Rádiové signály z Venuše připomínají kakofonickou hudbu ze starých sci-fi filmů.

V prstenci na oběžné dráze Venuše bychom mohli najít materiál z počátku sluneční soustavy.

Jediná planety sluneční soustavy pojmenovaná po ženě (řecké bohyni lásky) je nehostinným místem pro život. V minulosti to tak patrně nebylo.

Před zkonstruováním moderních teleskopů a vysláním dálkově řízených sond si lidé představovali Venuši jako rajskou planetu. Snad kvůli své jmenovkyni, římské bohyni krásy a lásky, měla Venuše hostit bujné pralesy, pravěká monstra a mírumilovné obyvatelstvo. Když se v průběhu 20. století začaly hromadit pochyby, zprvu jim široká veřejnost nepřikládala velkou váhu. Detailní průzkum s využitím dálkově řízených sond v šedesátých letech ovšem vyřkl finální ortel – Venuše je spíše peklem než rájem. Přesto si je Zemi v něčem podobná.

Zatímco na Zemi nás rozpalují Venuše-krasavice, Venuše-planeta je rozpálená sama o sobě až až. Obrovskou výheň na jejím povrchu mají na svědomí hustá mračna, nad kterými teď celý měsíc dováděla evropská družice Venus Express.