Astronomové jsou na stopě ztracené legendární sovětské sondy

Spojené státy 20. července 1969 porazily SSSR v přistání lidské posádky na Měsíci. Tři roky před tímto revolučním úspěchem se však zdálo, že tento závod prohrají. Sovětští inženýři 3. února 1966 dosáhli měkkého přistání na lunárním povrchu s kosmickou sondou Luna 9. Jako první v historii přistála na Měsíci a jako první poslala na Zemi fotografie jiného nebeského objektu. 

Na rozdíl od Neila Armstronga a Buzze Aldriana však nikdo po celá desetiletí neměl o poloze sovětské sondy představu. Částečně to způsobily zastaralé výpočty, ale i specifická přistávací technika sondy. Než dosedla, vystřelila kulovitou přistávací kapsli s nafukovacími tlumiči, díky nimž se před zastavením odrážela od povrchu. 

Po skončení mise Sověti zveřejnili odhadované souřadnice přistání. Přesné místo je ale od té doby předmětem debat. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) v roce 2009 potvrdil problém: Luna 9 nebyla tam, kde měla být. Mohla být podle agentury od předpokládaného místa vzdálená několik kilometrů daleko. 

Máme ji? 

Datový vědec Lewis Pinault z University College London navrhl algoritmus strojového učení You-Only-Look-Once—Extraterrestrial Artifact (YOLO-ETA), jejž vytrénoval na snímcích LROC (Lunar Reconnaissance Orbiter Camera) z několika přistávacích míst misí Apollo a snímcích sovětské Luny 16, jež na Měsíci přistála roku 1970. 

Vědci tvrdí, že analyzovali přistávací plochu zmiňovanou Sověty a identifikovali možné stopy sondy Luna 9. Vybrali několik lokalit, na nichž algoritmus odhalil potenciální známky narušení měsíční půdy umělým přistávacím modulem. 

Nezávisle na prvním týmu měl sondu vystopovat i vědecký komunikátor Vitalij Jegorov. Tvrdí, že její polohu identifikoval analýzou snímku, jehož tehdy poslala na Zemi. Výsledky obou týmů se však rozcházejí. 

Tak či onak, rozlousknout by to měla indická mise Čandraján-2. Sonda nad těmito oblastmi může přeletět, indický vesmírný program o tom s vědci jedná.