Kov namísto plastu

Hewlett Packard se chlubí tím, že jeho technologie HP Metal Jet bude spojovat ocelový prášek pojícím materiálem do předmětů až o rozměrech 430 x 320 x 200 mm. Jakmile bude dočasně spojená součástka vytisknuta, zamíří do pece, která jednotlivé dílky spojí do monolitického kusu oceli - a zároveň s tím odstraní i pojící hmotu. Výsledkem mají být komplikované součástky, které bude možné produkovat levněji a rychleji než doposud. 

"Jsme uprostřed digitální průmyslové revoluce, která transformuje výrobní průmysl v hodnotě 12 bilionů dolarů. Společnost HP pomohla tuto transformaci vést díky průkopnické 3D výrobě plastových dílů a nyní naši snahu zintenzivníme," řekl k odhalení kovových tiskáren prezident společnosti Dion Weisler. V rámci pilotních programů již nyní tiskárny vytvářejí chirurgické nástroje a některé komponenty automobilů značky VW a Wilo.

Idea 3D tisku oceli není zase tak novátorská myšlenka, na stejném principu operuje společnost Desktop Metal. Hewlett Packard však díky silnější pozici na trhu disponuje možností dostat své tiskárny k podstatně širší množině zájemců.

Pokud první roky prokážou životaschopnost vyprodukovaných součástek a zároveň ukáží, že tiskárny snižují celkovou cenu výroby, do několika let od jejich uvedení by se mohly stát běžnou součástí provozu. S první širší aplikací technologie kovových tiskáren HP se počítá v letech 2020 a 2021 - na další soudy tedy přijde čas až po tomto termínu.

Kde je ta revoluce

Čtenář, který o 3D tisku čas od času slyší zprávy z médií, nyní možná skepticky zpozorní a zeptá se, proč 3D tiskárny nemáme ještě všichni doma. Faktem je, že když byly 3D tiskárny po roce 2010 poprvé představovány široké veřejnosti, často ve spojení s tím, že "brzy" budeme mít doma podobná udělátka všichni a budeme si na nich jako ve Star Treku tisknout předměty denní potřeby od talířů po smetáky.

Realita je však za podobnými nápady stále o pár kroků pozadu. 3D tisk je tak krom firem především zájmem technologických nadšenců. Stávající tiskárny jsou stále relativně pomalé, vyžadují vyšší údržbu i doplňování materiálu a ani návrh součástek (a jejich případné sestavování, pokud jsou z více materiálů) není zrovna peříčko. Teoreticky si můžete 3D tiskárny pořídit domů již nyní. Při srovnání vložených peněz a času ale přesto stále vyjde levněji koupit běžné předměty raději v obchodě.

Spíše než běžné spotřebitelné tak může 3D tisk v nejbližší dekádě zaujmout právě průmysl - právě pro ten bude možnost levnější masové produkce součástek znít nejlákavěji. Personalizované 3D tiskárny pro běžné spotřebitele se snad jednou stanou skutečností, bude to však ještě vyžadovat čas a postupné snižování ceny i zvyšování výkonu. A po tom zkrátka dnes ještě není dostatečná poptávka.

Neznamená to však, že zajímavé produkty neexistují - nakonec skutečnost, že jednou z nejvýznamnějších firem na poli 3D tisku je zrovna česká společnost Prusa3D, ilustruje olbřímí změny, které sebou éra 3D tisku již přinesla.

Hewlett Packard naznačuje, že revoluce v 3D tisku skutečně nastává - jenom prozatím ne zrovna taková, jakou si někteří před pěti lety představovali.