1. Mýtus krvelačných predátorů padá

Film Čelisti z roku 1975 sehrál klíčovou roli při šíření mylného obrazu žraloka jako nebezpečného predátora.. V době promítání však výzkum žraločů nestál za povšimnutí – realita byla jiná: žraločí útoky na lidi jsou extrémně vzácné. Dnes je potvrzeno jen 28 nestimulovaných kousnutí v USA ročně a asi 47 celosvětově . Vědci jako Gareth Fraser poté definovali mýtus „man‑eater shark“ jako nepodložený a vyvratili ho analýzou dostupných dat.

2. Žraloky ohrožuje lidstvo, nikoli plátno

Ironií osudu, film zvyšující strach ve skutečnosti přispěl k masivnímu lovu – úlovky jen v USA významně vzrostly díky popularitě žraločích závodů a sportových rybářských soutěží. Následkem byly celosvětově rozšířené cílené lovy i vedlejší úlovky, při nichž žraloci hynou jako necílená kořist – přibližně 100 milionů zabitých žraloků ročně, což vedlo k 71 % úbytku populace od roku 1970.

3. Žraločí biologie je skutečně fascinující

• Dlouhověkost a pozdní pohlavní zralost – např. grónský žralok žije cca 272 let a dospívá téměř po 150 letech.

• Vývoj a regenerace zubů – mají stovky zubů, snadno měřitelné spektrální analýzy pomáhají mapovat životní prostředí, ve kterém žili.

• Složitá společenská struktura – u bílých žraloků byla pozorována sociální hierarchie podobná vlčí smečce.

• Biotechnologické inspirace – od regenerace tkání až po aerodynamický design vozidel díky hydrodynamicky optimalizovaným žraločím šupinám.

4. Ochrana díky popularitě

Obnova zájmu o žraloky díky „Jaws efektu“ a následným expedicím umožnila širší vědu i konzervaci. Například zakladatelka Tobey Benchleyová se stala vůdčí hnutí ochránců oceánů již od 70. let až po současnost.

5. K současným výzvám

• Nadměrný lov – především nelegální odřezávání žraločích ploutví (tzv. finning) – i nadále decimuje populace žraloků po celém světěa mezinárodní obchod stále dlouhodobě ohrožuje 34 % druhů.

• Bycatch – při lovu jiných ryb často končí bez rozdílu i žraloci – bez ochrany běžného populace.

• Neefektivní regulace – zákaz odstraňování ploutví (finning) existuje, ale je obtížně kontrolovatelný v dálkových oblastech.

6. Světlo pro žraločí ekosystémy

Díky globálním ochranářským programům se některým druhům daří lépe. Např. polynéské rezervace a dive‑turismus pomáhají obnově populace . Endurance plavci jako Lewis Pugh využívají své publicity pro zdůraznění potřeby ochrany.

7. Co můžeme dělat dnes

• Vyčistit obraz žraloků v médiích – reverse „Jaws“ efekt, podpořený vědou.

• Posílit mezinárodní ochranu – více mořských rezerv, regulace a monitorování.

• Zapojit místní komunity – výzkum a turismus, jak to ilustruje Baja California.

• Zvýšit financování a výzkum méně známých druhů – aktuálně se věnuje bílým nebo velkým druhům, ale existují stovky nevýzkumných žraloků .

Půl století po Čelistech započala revoluce v našem pohledu na žraloky. Místo vražedných monster jsou dnes odhalovány fascinující bytosti s komplexní biologií, klíčovými ekosystémovými rolemi a nevyhnutelným ohrožením lidskou činností. Žraločí ochrana proto není otázka sentimentu, ale návratu k ekologické rovnováze – pro oceány i lidstvo.