Ve středu večer přistával regionální dopravní letoun typu Embraer 145 z Washingtonu Dulles na Roanoke-Blacksburg Regional Airport ve Virginii. Kvůli dešti a možnému „dlouhému přistání“ letoun přešel přes konec přistávací dráhy — ale skončil bezpečně. Jak? Technologie EMAS (Engineered Materials Arresting System), umístěná na konci dráhy, jej zpomalila a zastavila bez vážnějších následků, bez zranění cestujících či posádky. 

Tento incident ukazuje, že i při moderním letectví zůstává riziko „přetáhnutí“ dráhy reálným nebezpečím — a že některé technologie nelze podceňovat. Ale co je EMAS, jak funguje, jaká je jeho historie a výhody či limity?

Co je EMAS?

EMAS je uspořádání z materiálů s řízenou strukturou (typicky buněčný beton nebo podobný materiál), které je instalováno na konci přistávací dráhy (v „přetahovací zóně“ či za dráhou). Jeho úkolem je zpomalit letadlo, které přistál příliš daleko a nemá dostatečný prostor na standardní brzdění. Struktura je navržena tak, aby se po nájezdu letadla rozpadla, absorbovala kinetickou energii a bez destrukce letadla snížila rychlost na bezpečné úrovně.

Hlavní princip spočívá v řízeném selhání materiálu: když letadlo nárazem vstoupí do tohoto polštáře, materiál se „rozpadne“ nebo rozdrobí tak, že letadlo ztratí energii, ale nezůstane poškozeno nadměrně. Díky tomu se zmírní nárazové síly, sníží se riziko poškození podvozku nebo trupu.

Kde a proč se používá?

EMAS nejsou všude. Jsou nasazeny převážně tam, kde je dráha relativně krátká, nebo kde nelze kvůli terénu či okolní infrastruktuře prodloužit bezpečnostní zónu (rejstřík RPA – Runway Safety Area) standardními metodami. V USA FAA (Spojené státy – Úřad pro letectví) eviduje přes 120 systémů EMAS v přibližně 70 letištích.

Výhoda je zřejmá: když letadlo přejede dráhu, místo aby končilo mimo kontrolu, může být bezpečně zastaveno bez vážnějších škod. I v případě Roanoke fungoval systém podle plánů — byl nedávno modernizován a uspěl v krizové situaci.

Výhody a limity

Výhody:

• Zachování bezpečí — cestující i posádka mohou vyvázat bez zranění.

• Minimalizace poškození — letadlo nebývá fatálně poškozeno, i když může utrpět drobnější škody.

• Relativně nízká údržba — vzhledem k tomu, že materiál je „obětován“, výměna je přímější než rozsáhlé opravy dráhy.

• Flexibilita v konfiguraci dráhy — letiště, která nemohou prodloužit dráhu kvůli okolní zástavbě či terénu, mohou využít EMAS jako řešení.

Limity a výzvy:

• Náklady — instalace EMAS je finančně náročná.

• Hmotnost a typ letadel — velmi těžká letadla mohou materiál poškodit natolik, že přestane efektivně fungovat.

• Opotřebení a environmentální vlivy — materiál může být ovlivněn povětrnostními vlivy, vodou, erozí.

• Potřeba výměny po incidentu — po jednom použití je často nutné systém obnovit, což přináší proluky v ochraně.

Příklady použití a případy

Incident ve Virginii není ojedinělý. V září 2025 byly podle zpráv zaznamenány další případy, kde EMAS zachránil situaci — například na letištích v Chicago Executive a Boca Raton. Tyto případy potvrzují, že technologie není pouhým „asi užitečným doplňkem“, ale praktickým nástrojem pro zvládání krizí.

Historie EMAS sahá dozadu — první instalace se objevily, když letectví začalo požadovat vyšší úroveň bezpečnosti na hranicích drah. S rozvojem materiálových technologií a testováním v laboratořích došlo k optimalizaci struktur. Dnes existují různé typy buněčné struktury materiálu, různé hustoty, síly odolnosti.

Letiště, která už EMAS nasadila, sledují dlouhodobé statistiky: kolikrát byl systém použit, jaké škody utrpěly letadla, jaké náklady na údržbu a výměnu. Tyto poznatky pomáhají vylepšovat budoucí verze.

Jak incident ve Virginii ovlivní percepci EMAS?

Když systém skutečně odhalí své schopnosti „v akci“, má to vliv daleko větší než technické studie. Veřejnost, letečtí provozovatelé, regulátoři – všichni si uvědomí, že EMAS není teoretická záležitost, ale reálná pojistka. To může vést k:

• Zvýšenému tlaku, aby další letiště, zvláště v oblastech se složitým terénem, zřídila EMAS.

• Revizi nákladových modelů, kde výdaje na bezpečnost budou vážit víc.

• Inovací v materiálech – hledání levnějších, odolnějších, snadno udržitelných verzí systému.

• Rozšíření regulací — možná požadavků na určitou úroveň ochrany pro letiště, která nelze prodloužit.

Výhled do budoucnosti

Technologie EMAS pravděpodobně nebude statická. Budoucí vývoj může směřovat k lehčím, modulárním systémům, které lze snadněji měnit či opravovat. Materiály s vyšší odolností vůči klimatickým vlivům, kombinace s novými strukturami tlumení, integrace senzorů pro monitorování stavu „polštáře“ — to jsou všechno možné směry.

Dále, v době, kdy letectví usiluje o širší automatizaci a bezpečnostní přístupy „proaktivní“, by EMAS mohl být doplněn o digitální sledování, upozornění, prediktivní údržbu. Jelikož letiště se potýkají s omezenými rozpočty, klíč bude v nákladové efektivitě.

Konečně, jak letečná doprava roste a letiště v hustě osídlených oblastech bojují s omezeným prostorem, systémy jako EMAS mají smysl jako jeden z mála způsobů, jak udržet bezpečnost bez nutnosti širokých pozemních zásahů.

Technologie EMAS je jednou z těch elegantních a zároveň neostrých hran — nevidíme ji běžně, ale když je potřeba, zasáhne a zachrání. Případ z Virginii je jasným důkazem, že moderní letectví nestačí jen spoléhat na ideální přistání: musí mít i „pojistku“, která dokáže zachytit chybu. A právě EMAS představuje takovou pojistku v pevné formě.

Bezpečnostní inovace v letectví často přicházejí pozvolna, ale jejich význam se ukáže právě tehdy, když fungují v momentu krize. Technologie, kde materiál „dá za pravdu“ fyzice a absorbuje kinetickou energii letadla, není sci-fi — je to aktuální realita, která přistání „po limitu“ mění na zvládnutou situaci.