Chování „stříkající krve“ se v podmínkách mikrogravitace mění.

Země je už více než dvě stě tisíc let bezpečným přístavem lidstva. Vizionáři, kteří vidí omezený prostor a nedostatek zdrojů na naší planetě, se však poohlížejí po jiném místě ve vesmíru, které by lidé mohli osídlit

Měsíc je svou blízkostí k Zemi předurčen k tomu, aby se stal místem první stálé základny lidí na cizím vesmírném tělese. Vědci proto přemýšlejí, jak a z čeho tam stavět.

Stephen Hawking pracoval do posledních dní, stále přicházel s novými teoriemi a nepřestával ty stávající přibližovat široké veřejnosti tak poutavě, že jeho knihy leží na poličkách knihoven i lidem, kterým fyzika příliš neříká. Jeho děl se prodaly miliony kusů, na jeho přednášky se stály fronty, i protože si publikum dokázal získat smyslem pro humor i sebeironii. 

Zatímco filmové fanoušky nadchla ukázka z chystaného filmu Marťan, od skutečné pilotované mise k Marsu nás dělí desítky let. Zatím jsme totiž ve fázi, kdy hledáme cestu, jak nad rudou planetou vůbec zabrzdit.

Měsíc inspiruje nejenom básně, ale především sny o jeho dobytí. Na rozdíl od  potenciálně živých měsíců Jupitera nebo Saturnu se bohužel musíme smířit s tím, že jde o mrtvý kus skály, kde budou případní kolonisté čelit nízké gravitaci a především atmosféře, která je tak nepatrná, že nikoho neochrání.