Je horší přežívat ve vegetativním stavu, nebo být v kómatu, ve kterém člověk vnímá, ale je uvězněn v nehybném, nefunkčním těle a nikdo o tom neví? Unikátní vědecká metoda umožňuje se na to pacientů zeptat přímo. Odpovědí pomocí myšlenek.

Sehnat uhlí nebo dřevo na zatopení nebo ohřev vody není v Keni zrovna levná a snadná záležitost. Místní společnost ale objevila palivo, které pomůže vyřešit hned dva problémy. Lidé ušetří a ulice budou čisté.

Drsní chlapi, kteří se umí popasovat s pořádným kusem masa, jsou podle vědců mimo hru. Tedy kdyby se ženy rozhodovaly jen podle čichu. To by na plné čáře zvítězili vegetariáni, voní totiž zdravím a vitalitou a stávají se tak podvědomě přitažlivější…

Přestože většina z nich vypadá jako z dílny šikovného grafika, tito děsiví tvorové jsou skuteční. Patří k nájemníkům temných koutů moří a oceánů a světu je ukazuje ruský námořník Roman Fedorcov, který pracuje na trauleru. 

Možná to znáte z vlastní zkušenosti. Většina věcí i živých tvorů nás na první pohled nechává chladnými. V obecné populaci byste nalezli jen málo sběratelů židlí či stolů, stejně jako chovatelů studenokrevných zvířat. Jakmile se ale věci či bytosti začnou podobat lidem, mizí najednou nezájem stranou. Roztomilé plyšáky a panenky, nebo auta s maskami a světly připomínajícími odhodlané tváře, lidé zbožňují, vyhledávají a sbírají. Psi a kočky s kulatými "dětskými" obličeji jsou nejoblíbenějšími domácími mazlíčky a příznivé pocity v nás vyvolávají i mláďata ostatních savců. 

K Zemi míří obří asteroid. Vybuchla supernova. Zastavilo se zemské jádro. Probouzí se supervulkán. Šíří se smrtelná infekce. Přicházejí zombie. Startují jaderné rakety. Útočí zabijáčtí roboti… Náměty katastrofických románů, filmů a seriálů jsou zdánlivě nevyčerpatelné. Jak byste se ale opravdu chovali, pokud by váš svět směřoval ke konci?