Vědci objevili v oceánech po celém světě stovky nových obřích virů. Ve vodních tocích a oceánech je pomohl identifikovat speciální počítačový software. Tohle zjištění je významné, pomáhá totiž pochopit roli virů v oceánských ekosystémech – zejména jejich dopad na mikroskopické mořské organismy, jako jsou řasy.

Výprava do hlubin oceánu přinesla překvapivý nález: tři nové druhy mořských pavouků, kteří na svých tělech pěstují bakterie schopné oxidovat metan — a tím si zajišťují potravu tam, kde žádné světlo nikdy nepronikne. Tento unikátní fenomén, bezprecedentní  symbióza v říši zvířat, má potenciál změnit naše chápání, jak život může prosperovat v extrémních podmínkách a jak se v oceánech uzavírají kruhy uhlíku.

Dvacet tisíc mil pod mořem od Julese Vernea je považováno za jedno z nejvlivnějších dobrodružství sci‑fi literatury. Jeho vliv přesahuje moře: inspirovalo oceánografii, ponorkový průmysl i moderní steampunk. Přesto málokoho napadne, že původní název byl úplně jiný, že postava kapitána Nema byla zpolitizována, a že některé verze byly cenzurovány kvůli ruské diplomacii. Přinášíme devět fascinujících faktů o díle, která znáte – ale možná ne zcela…

Lidé přistáli na Měsíci, vyslali sondy za hranice Sluneční soustavy a digitalizovali celý povrch Marsu. Ale přesto zůstává jeden z nejbližších světů takřka neprobádaný: oceánské dno. Nový rozbor dat ukazuje, že lidé na vlastní oči viděli jen zlomek mořského dna, a to doslova – 0,001 %.

Je to děsivá myšlenka. Co kdyby veškerý život v oceánech najednou vymřel? Tuto otázku si položili norští vědci. Hladina oxidu uhličitého v atmosféře by vzrostla o 50 procent, zjistili v novém výzkumu založeném na počítačových simulacích. To znamená, že bychom v oteplování sešlápli pedál.

Vědce z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) zděsil pohled na satelitní data z roku 2024. Globální hladina oceánů vzrostla o nečekaných 6,35 milimetru. Původně přitom očekávali nárůst zhruba o čtyři milimetry.