Spolknout stroje menší, než je schopné rozeznat lidské oko, a za pět dnů se díky nim vyléčit z infekce? To není příklad ze světa sci-fi, nýbrž popis terapie provedené v polovině srpna na Kalifornské univerzitě. Tým vědců pod vedením chemičky Berty Estebanové Fernándezové de Ávila tu prokázal, že mikrostroje mohou být uvnitř těla efektivnější než běžná léčiva. Jejich terapie využívající mikromotorů se prozatím vyzkoušela na myších. 

Je horší přežívat ve vegetativním stavu, nebo být v kómatu, ve kterém člověk vnímá, ale je uvězněn v nehybném, nefunkčním těle a nikdo o tom neví? Unikátní vědecká metoda umožňuje se na to pacientů zeptat přímo. Odpovědí pomocí myšlenek.

Dvacet metrů, šedesát tun a stovky jako břitva ostrých dvaceticentimetrových zubů. Carcharocles megalodon, největší žralok v dějinách, jako by vypadl z noční můry tvůrců filmu Čelisti. Dnešní krále dravých paryb, žraloky bílé, si mohl dávat k svačině. Nežil přitom nijak dávno. Podle zkamenělých zubů se oceány proháněl ještě před několika málo miliony let. Z jakého důvodu ale vymřel? Skupina evropských a amerických vědců nedávno přinesla pádné vysvětlení. Na hranici třetihor a čtvrtohor se podle nich odehrálo dosud neznámé hromadné vymírání, kterému kromě obřích žraloků podlehla i řada dalších specializovaných mořských obratlovců.

Historie lidského rodu je pořádně zamotaná. Dnes už například můžeme s jistotou prohlásit, že do našeho genofondu na různých místech a v různých časech přispívaly i další druhy rodu Homo. Pořád ale platí, že se předkové moderních lidí vyvinuli v Africe. Černý kontinent jim také následně posloužil jako odrazový můstek k osídlení zbytku světa. Přesné načasování jednotlivých migrací – včetně té nejspektakulárnější, která započala už v Africe – ale zůstává nejasné. Nově se navíc ukazuje, že ty úvodní mohly být daleko dávnější, než si doposud výzkumníci mysleli.

Dějiny pozemského života můžeme rozdělit na dvě části. V té první, která začala krátce po zformování naší planety, vznikly jednoduché organismy a vyvinuly se na úroveň dnešních bakterií. Tyto organismy a jejich ekosystémy na Zemi dominovaly nejméně tři miliardy let. Pravda, už relativně brzo se patrně vyvinuly větší a komplexnější, eukaryotické organismy na úrovni dnešních prvoků. Ty ale převážily a začaly se explozivně rozvíjet až celkem nedávno – před nějakými šesti až sedmi stovkami milionů let. Tím byla předznamenána epocha zjevného života, doba, ve které se vyvinuly mnohobuněční živočichové i rostliny a ve které žijeme dodnes. Proč si ale komplexní formy života dávaly tak na čas?

Letošní 12. říjen bude zlomový nejen pro tým astronomů vědce Vishnu Reddyho z Arizonské univerzity, ale možná i pro budoucnost života na Zemi. Reddyho tým totiž na skutečném průletu malého asteroidu jménem 2012 TC4 otestuje postupy sledování tělesa i komunikaci mezi různými pracovišti, jako kdyby se 2012 TC4 chystal srazit se Zemí. Zní to triviálně, v reálu jde ovšem o nejvýznamnější krok vstříc obraně před asteroidy za velmi dlouho dobu.