Řada věcí, které se před pár desítkami let zdály jako sci-fi, pomalu proniká do našeho každodenního života. Jen v poněkud odlišné formě, než si představovali režiséři původního Star Treku, nebo věhlasní spisovatelé. Nelétáme sice na Mars, natož za hranice sluneční soustavy, zato každý nosíme v kapse počítač – chytrý telefon – výkonnější, než byly všechny podobné stroje za druhé světové války dohromady. Stejně tak nám u plotny neslouží lidem podobní roboti. Různé metody strojového učení a aplikace umělé inteligence se však bouřlivě rozvíjejí a radikálně mění prostředí na internetu.

Spisovatel Isaac Asimov už v roce 1942 ve svých povídkách o robotech definoval tři zákony robotiky. O více než sedmdsát let později začíná být jasné, že nějaká pravidla opravdu budou potřeba, protože výzkum a vývoj umělé inteligence postupuje kupředu mílovými kroky.

Neurální sítě v posledních letech zažívají obrození a pronikají do celé řady úkolů spočívajících zejména v rozpoznávání vzorů. Díky rozvoji jejich architektury a novým způsobům učení se ukázaly jako obzvlášť schopné – ale každý systém je náchylný k různým druhům klamů, a tak ani neurální sítě nejsou neomylné. Dokážou napodobit styl slavných umělců, z jejich snových obrazů mrazí a jejich optické klamy napohled nijak nepřipomínají ty naše. Podívejte se do fascinujícího světa neurálních sítí a zpracování vizuálních vjemů.

Už to nepotrvá dlouho a počítače budou umět uvažovat jako člověk. Profesor Geoff Hinton slibuje, že je to naučí během deseti let. Pro pro společnost Google pracuje na novém typu algoritmu, který to umožní. Původním záměrem, vedoucím k jeho vzniku, bylo vylepšení automatických překladačů, které nyní fungují příliš strojově, protože počítače neumí rozpoznat smysl textu. A právě to se změní. Vedlejším efektem pak bude třeba to, že s vámi umělá inteligence bude umět flirtovat. 

Novozélandská společnost Touchpoint vyrobí nejnaštvanějšího robota na světě. Bát se ho však nemusíte, říkají odborníci. Zato hodní roboti prý představují větší riziko. 

Každý z nás má svá tajemství, se kterými se nerad svěřuje. Vždy ale záleží na tom, KOMU se máme svěřit: někdo řekne víc své rodině, někdo svému psovi, někdo svému knězi. Ale co takhle přiznat barvu před umělou bytostí?