Jářku, máme tu dalšího vědce, který se vyjadřuje k mimozemským civilizacím! Tentokrát jde o Douglase Vakocha, který na pařížské konferenci nadhodil, že si nás mimozemské civilizace možná drží ve své zoo. Jako vždy, když se vědecká osobnost vyjadřuje k tématu podobného druhu, zpráva zaujala světový tisk. V praxi jde však přinejlepším o další druh čehosi, co je jenom o trochu poučenější názor než věštění z kávové sedliny.

Jednoduché kosmické organismy by mohly na Marsu docela dobře přežívat. Naznačuje to nová studie Německého střediska pro letectví a kosmonautiku na palubě Mezinárodní kosmické stanice. Jednoduchým životním formám se během něj dařilo po rok a půl - a to naznačuje implikace jak pro hledání života na Marsu, tak možná i výměnu života mezi planetami.

Krátce před počátkem civilizace, před 12 800 lety, pomalu s koncem poslední doby ledové ustupovaly pevninské ledovce. Průměrné teploty rostly. Pak se však stalo cosi, co globální klima na další milénium nečekaně opět ochladilo o dva až šest stupňů Celsia! Vrší se důkazy, že ono nešťastné prodloužení poslední doby ledové mohlo mít kořeny v dopadu komety na zemský povrch.

Jim Bridenstine, ředitel agentury NASA, tento týden americkému senátnímu výboru pro kosmický program sdělil, že agentura by při pilotním letu své lodi Orion mohla namísto své vyvíjené superrakety SLS sáhnout po komerčních nosičích. Ve hře je jak slavná SpaceX miliardáře Elona Muska, tak i její největší konkurent United Launch Alliance (ULA). Ačkoliv je momentálně spojení mise NASA a soukromých nosičů stále nejisté, i samotný náznak podobného rozhodnutí je významnou změnou v postoji NASA vůči své kontroverzní superraketě SLS.

Touha letět k jiným hvězdám je v nás zakořeněná snad od počátku věků. I když se od roku 1957 a prvního letu do kosmu lidstvo k tomuto cíli přiblížilo nejvíce za celou dosavadní historii, dnes je paradoxně představa letu lidské posádky k jiné hvězdě nedosažitelnější než se zdála být tehdy. Optimismus z počátku kosmického věku vystřídalo vystřízlivění nad tím, jak enormně náročná a riskantní by podobná mise byla.

Jsou tomu již víc než tři roky, co zájem astronomů i veřejnosti zaujala "blikající" hvězda KIC 8462852, známá také jako Tabbyina hvězda. Žlutobílý trpaslík vzdálený od Země 1300 až 1500 světelných let totiž periodicky zvyšovala a snižovala svůj jas, přičemž snižování jasu se v průběhu času zvyšovalo. To zavánělo možnostmi, že u Tabby staví někdo něco umělého! Nyní je možná na obzoru další podobný objev. U hvězdy EPIC 204376071 totiž cosi podobně na den zakrylo až 80 procent jasu.