Člověk

Říká se, že práce šlechtí. To je sice jistě pravda, jenže též se říká, že příliš všeho škodí. A s prací po čtyřicítce to platí dvojnásob, jak upozorňují vědci. 

V uplynulých dnech se tiskem prohnala smršť senzačně vyhlížejících zpráv: Lékaři objevili v lidském těle nový, dosud neznámý, orgán. Jak už to s podobnými objevy bývá, skutečnost je o něco složitější. 

"V chemtrailech jsou na hliníku namražené bakterie, z nichž jeden druh je obzvlášť nebezpečný – toxoplasma. Je to mutant, něco mezi virem a bakterií. Té se dá zbavit častým pitím kávy bez mléka během dne, …"

Třebaže se nám to může zdát zvláštní, anatomická stavba velké části savců, včetně našich nejbližších příbuzných, se od lidské v jednom důležitém aspektu liší. Spíše pravidlem, než výjimkou, je mezi savci přítomnost pyjové kosti. Žerty stranou, pyjová kost představuje u druhů, které se její přítomností mohou chlubit, důležitou podporu při pohlavním styku. Její velikost je extrémně různorodá a na první pohled je zřejmé, že kost má za sebou velmi bouřlivé evoluční změny. Proč se ale u některých savců vyskytuje, zatímco jinde chybí? Měl ji i společný předek všech savců? A proč v evoluci člověka vymizela?

Po padesátce mnohem snadnější podlehnout roztržitosti. Snadnější ztráta pozornosti ale nemusí být vůbec špatná, jak dokázali vědci z Torontské univerzity. Díky nepozornosti mozek vnímá i druhořadé informace, které mu tak pomáhají řešit problémy kreativněji. 

O tom, že se jazyky v čase mění, nemůže být pochyb. Nemusíme jít ani tak daleko, jako do renesance – stačí porovnat dnešní češtinu třeba s tím, jak se mezi sebou bavili naši předkové před sto lety. Když vyrazíme dále do minulosti, můžeme sledovat příbuzenské vztahy mezi jednotlivými jazyky a jejich spojování do jazykových rodin, jako je například indoevropská.