Co znamená epochální objev na měsíci Jupitera pro hledání života ve vesmíru?

VIDEO - Vesmír autor: Jan Toman

Když minulý týden oznámila americká agentura NASA tiskovou konferenci týkající se Jupiterova měsíce Europa, očekávání všech vesmírných nadšenců vystřelila do výšin. Tato malá "zmrzlá koule", pod jejímž povrchem se skrývá tekutý oceán, totiž představuje jedno z nejslibnějších míst pro hledání mimozemského života. Pravda, výzkumníci už v předstihu varovali před přehnanými očekáváními. 

Záběr z animace gejzíru na Europě

Záběr z animace gejzíru na Europě,zdroj: NASA

Koneckonců, žádný z projektů, které se aktuálně věnují Jupiterovu měsíci, není zaměřen na přímé hledání živých tvorů. Nakonec ale oznámili objev, který se svým významem v podstatě blíží odhalení mimozemských organismů.

Přinejmenším by k němu totiž mohl vést - podpovrchový oceán měsíce Europa je podle posledních poznatků v kontaktu s povrchem a jeho voda je ve formě gejzírů vyvrhována do kosmu. Na vrtání do ledu tedy můžeme zapomenout. Stačilo by proletět kolem a nasbírat pár vzorků…

Ledové kry, mimozemský oceán a vodní gejzíry 

Jupiterův měsíc Europa je jedním z nejvíce fascinujících objektů ve Sluneční soustavě. Svou velikostí nedosahuje ani průměru pozemského Měsíce. Složitostí vnitřní stavby, intenzivní aktivitou a skrytými možnostmi ho ale mnohonásobně předčí. Už první sondy, které proletěly kolem, nafotily bělostný povrch rozrytý spletí rudých čar, prasklin a hřbetů. Žádná mrtvá pustina posetá krátery.

Povrch Europy ze všeho nejvíc připomínal polární moře pokryté praskajícími a neustále se přeskupujícími ledovými krami. Tušenou přítomnost podpovrchového oceánu potvrdila následná měření magnetického pole. Vodivá vrstva slané vody se totiž chová jako jedno obrovské dynamo a právě jeho projevy sondy zaznamenaly.

Přítomnost podpovrchového oceánu na Europě je tedy známá už desítky let. Odkud se ale na oběžné dráze Jupitera – v místech, kam dopadá v porovnání se Zemí necelá dvacetina slunečního záření – vzala tekutá voda?

Za všechno může obří planeta Jupiter, respektive její gravitace. Stejně jako na Zemi způsobuje Měsíc svou přitažlivostí příliv a odliv, také Jupiter působí na všechna tělesa ve své blízkosti. Europa je při svém oběhu kolem Jupitera gravitační silou planety silně deformována, vznikající tlaky vedou ke tření hornin a energie se následně mění na tepelnou.

Určitou měrou ale k existenci tekutého oceánu zřejmě přispívá i rozpad radioaktivních prvků v nitru měsíce. Hloubka oceánu, jeho chemické složení a další parametry, stejně jako tloušťka a struktura tlusté ledové kůry na povrchu Europy ale donedávna zůstávaly v rovině spekulací.

Nečekaný přelomový objev

Nejnovější objevy zprostředkované Hubbleovým vesmírným dalekohledem ale na Europu a její oceán vrhají čerstvé světlo. Původním cílem výzkumného projektu bylo prostřednictvím pozorování Europy v UV světle prozkoumat, jestli má měsíc nějakou atmosféru a případně zjistit její složení. Postup byl mimochodem stejný, jako u zkoumání planet obíhajících cizí hvězdy.

Badatelé si počkali, až bude Europa přecházet přes Jupiterův kotouč, a následně sledovali, jestli se nad jejím povrchem světlo odražené Jupiterem rozvlní a zda se změní jeho barva. Každý plyn totiž blokuje světlo jiných vlnových délek a podle změn přicházejícího světla tak lze odhadnout chemické složení atmosféry.

Nakonec si ale výzkumníci povšimli něčeho daleko významnějšího – hned při třech pozorováních z deseti se na jižní polokouli objevily prstovité výběžky materiálu směřující od planety. Jejich tvar byl výmluvný. Téměř jistě šlo o výtrysky materiálu, v tomto případě gejzíry tekuté vody.

Pozorování gejzírů na povrchu Europy je přelomové hned z několika důvodů. Naznačuje totiž, že kůra měsíce nemusí být tak tlustá a neprostupná, jak vyplývá z některých počítačových modelů. Povrchové vrstvy Europy jsou očividně velmi aktivní a při vytváření povrchových zlomů a prasklin se tekutá voda běžně dostává do kontaktu s vnějším prostředím. Případné provrtání se z povrchu do podložního oceánu by tak nemuselo být zcela mimo lidské možnosti.

K tomu nejdůležitějšímu ale zřejmě nebude třeba vrtat vůbec! Voda totiž nad povrch přímo tryská, přičemž jednotlivé gejzíry mohou dosáhnout výšky až 200 kilometrů. Teoreticky by tak stačilo proletět kolem a vzorky tekutého oceánu si prostě nasbírat.

Konečně mimozemský život?

Rovněž se zdá čím dál pravděpodobnější, že na dně probíhá nezanedbatelná geologická aktivita, která vede k výměně energie a živin mezi podložím a masou vody. Hypotetické organismy by tak měly z čeho vycházet. Už dříve také bylo navrženo, že by organismy mohly přežívat poblíž povrchu skryté v prasklinách občas zalévaných teplejší vodou, a využívat k fotosyntéze toho mála slunečního záření, které na povrch Europy dopadá. Intenzita slunečního záření v okolí Jupitera by totiž stačila i některým pozemským mikroorganismům.

Europa není prvním objektem Sluneční soustavy, kde se výzkumníkům podařilo zdokumentovat gejzíry vody z podpovrchového oceánu. Velmi podobné jevy se vykytují i na Saturnově měsíci Enceladus, který se právě díky lehčí dostupnosti vnitřního materiálu dostal v posledních letech do hledáčku astrobiologů.

Enceladus je ovšem ještě menší než Europa a jeho podpovrchový oceán pravděpodobně neobepíná celé těleso. Zřejmě také není příliš starý, protože jezera tekuté vody mohou pod povrchem Enceladu opakovaně vznikat a zanikat. Mohl by tak napovědět leccos o vzniku života, není ale příliš pravděpodobné, že by hostil živé organismy.

Zato s Europou může být všechno jinak. Její podpovrchový oceán je velký a dlouhověký, přičemž mezi ním, jeho dnem a povrchem planety očividně dochází k výměně látek a energie. Jestli se někde ve Sluneční soustavě, samozřejmě s výjimkou Země, vyskytuje život, Europa je žhavým kandidátem.

Měli bychom tedy urychleně začít připravovat vědecké sondy zamířené na Europu? Vědecké projekty zaměřené na výzkum tohoto měsíce nepochybně posílí. V cestě nám ale pořád stojí několik překážek. Okolí Jupitera je například charakteristické mimořádně intenzivní radiací.

Zatím lze jen těžko odhadnout, v jakém stavu by mohly být vzorky vyvržené z Europského oceánu a zda by smrtící radiace všechny přítomné látky nerozlámala a nezměnila k nepoznání. I tak by z nich ale šlo leccos vyčíst. Stejně tak jsou zatím v plenkách sondy uzpůsobené k návratu vzorků. I přes všechny možné zádrhele si ale Europa naši pozornost jistojistě zaslouží.

Tagy: Jupiter dobývání vesmíru věda a poznání mimozemské světy mimozemský život

Zdroje: Vlastní