Jakkoli by se totiž předpokládalo, že šestinedělí po porodu má dopady především na matku, otcové v tomto období podstupují největší riziko depresí. Ty jsou pak přenášeny na dítě, které sice ještě není dostatečně zralé na to, aby rozpoznalo hlubší emoce ve svém okolí, ale vnímá ty nejjednodušší signály. Jaké?

Především úsměvy a oční kontakt. A nejde jen o to, že by někdo klopil zrak: lidé v depresích bývají roztěkaní a nezaujatí, a právě tenhle nezájem dítě ovlivní ze všeho nejvíc. Výzkum pracoval s více než dvěmi stovkami párů, kdy oba rodiče nezávisle na sobě odpovídali na otázky nejprve v době narození dítěte a pak znovu po třech letech od porodu.

zdroj: Nick Perez

Nezbedné chování, kam lze zahrnout lhaní, dělání „scén“, ale také agresivitu vůči ostatním, se v daleko výraznější míře vyskytlo v těch rodinách, jejichž psychický stav nebyl při narození dítětě v pořádku. Děti ztrápených rodičů pak mívají problém navazovat zdravé rodinné vazby a jejich emocionální stránka trpí.

Řešení je zřejmé: včas podchytit symptomy možné rodičovské deprese. V případě matek už bývají různé psychologické testy běžné, otcové jsou zatím z obliga. Protože se ale s vývojem společnosti role otcovství rozšiřuje a muži začínají sdílet kompetence, které minulost přisuzovala ženám, lze očekávat, že se změní i důraz na jejich duševní zdatnost.