Když ekologové mluví o "plastových ostrovech", které v moři vznikají, vyvolává to představu, že mimo ně jsou oceány krásně čisté a plastuprosté. Mapa, kterou vytvořila na základě dat oceánografů novozélandská organizace Dumpark, ukazuje, jak moc jsou představy zcestné.

Výskyt plastu není centralizovaný, ale spíš roztroušený do malých ostrůvků. Každý bílá tečka na mapě představuje 20 kilogramů plastu, což znamená dohromady 268 940 tun plastu. Jen toho, který plave na hladině.

Hladina Středozemního moře je také plná plastového odpadu | zdroj: Dumpark.com

Oceány vypadají na první pohled na mapě jako jedna velká skládka, jednotlivé oblasti jsou ale vidět při větším přiblížení. "Oceán je tu jako poměrně rozsáhlý povrch a podobně jako hvězdná obloha je tvořený mnoha jasnými body," říká kartograf Laurent Lebreton.

Při tvorbě mapy vycházela společnost Dumpar z dat, která v roce 2014 zveřejnil ve své studii oceánograf Markus Eriksen. Jeho tým podnikl v letech 2007 až 2014 čtyřiadvacet výprav kopírujících hlavní oceánské proudy. Během nich nashromáždil informace o oblastech s největším výskytem plastů na hladině a na jejich základě vytvořil statistický model odhadu celkového množství plastu ve vodě.

Bílá plocha jsou oblasti plné platu (pro detailní prohlédnutí na mapu klikněte) | zdroj: Dumpark.com

A závěr? V oceánech plave 5,25 trilionu kusů plastu. Takové množství by stačilo k 425 obkroužení Země po rovníku. To vše váží stejně jako 38 tisíc slonů afrických.  

Eriksenův tým zajímalo nejen množství, ale i jaký typ se vyskytuje nejčastěji. "Našli jsme obrovské množství kuliček z deodorantů. Větší předměty byly zpravidla z tvrdého plastu – zubní kartáčky, figurky vojáčků, skákací míče, láhve, barely od mléka, kbelíky,…" popisuje výzkumník.

Nedaleko Vánočního ostrova v Indickém oceánu například jeho tým objevil tisíce žabek. Plážovou obuv zřejmě na místo přinesly proudy z vod jihovýchodní Asie.

Naprostá většina plastu, který se v oceánech nachází, ale tvoří okem neviditelné kousky. Erikson nálety roztřídil podle velikosti do čtyř kategorií (od nepatrných částic přes kousky lahví až po barely) a vyšlo mu, že 92 procent odpadu tvoří mikročástice.

"Většinou šlo o tak malé částice, že nelze říct, z čeho přesně pocházely. Šlo ale o kousky velikostí odpovídající potravě pro ryby," varuje oceánograf. Vzniká tak v podstatě jakýsi plastový plankton. 

Nejhůř je na tom severní Tichý oceán | zdroj: Dumpark.com

Vědecký tým zkoumal pět oblastí – severní a jižní Pacifik, severní a jižní Atlantik a Středomoří. Nejhůř dopadl severní Pacifik, jehož dva biliony kusů a 96 400 tun tvoří třetinu celkového znečištění plastem ve všech oceánech. Částečně za to může rybářský průmysl – mezi odpadky totiž v oblasti převažovaly bóje, sítě a další zařízení používané k výlovům.

Erikson a jeho tým se ve své studii zaměřili jen na plasty nacházející se na hladině oceánů. Realita je tak mnohem horší.

Profesorka environmentálních věd na Univerzitě v Georgii Jenna Jambecková publikovala loni studii založenou na analýze odpadové politiky 192 zemí. Uvádí v ní, že ročně skončí v oceánech čtyři až deset bilionů kilogramů odpadků. Vědci předpokládají, že zhruba 70 procent z nich klesne ke dnu. Znamená to, že Eriksonovy stovky tisíc tun na hladině jsou jen nepatrným zlomkem.