Slovo „tequila“ dnes na etiketách mnoha barů nese imprint zdravého životního stylu: „100 % agave“, „čistý shot“, „bez umělých přísad“. Navíc se objevily populární tvrzení, že tequila nezpůsobuje kocovinu nebo že je šetrnější k tělu než jiné lihoviny. Ale právě tyto tvrzení bourá  vyšetřování National Geographic.

Prvním mytickým momentem je přesvědčení, že tequila páchne nebo „zasáhne“ rychleji než jiné alkoholy. Vědecká realita je však jiná: jak upozorňuje článek, standardní obsah ethanolu u všech vypočítatelných jednotek (pivo, víno, destilát) je prakticky stejný, takže intenzita opojení závisí primárně na množství a rychlosti konzumace, nikoli na druhu alkoholu 

Druhým zabijákem marketingového příběhu je kocovina: „tequila bez následků“. Ačkoliv starší lihoviny typu whiskey a brandy často obsahují vyšší množství kongenerů (vedlejší produkty destilace), které zvyšují pravděpodobnost špatného rána, destiláty obecně včetně tequily přinášejí stejný přebytek ethanolu, dehydrataci i narušený spánek. Jak shrnuje výživová odbornice Dr. Brooke Scheller: „Tělo nedokáže proměnit alkohol na něco jiného podle značky, přetrvává acetaldehyd, zastřené mozkové funkce a zánětlivé reakce.“

Třetí mýtus zní: „tequila = zdravý řez alkoholu“. Zatímco agáva – rostlina, z níž se tequila destiluje – obsahuje ne­stravitelné cukry agaviny, studií potvrdily, že během fermentace a destilace se tyto látky rozložily, takže v konečném produktu prakticky nefigurovaly. Výsledkem je: žádný zázračný přínos střevní mikroflóře nebo regulace cukru v krvi na základě jedné lahvičky tequily.

Ve skutečnosti článek vizualizuje i čtvrtý mýtus – že některé lihoviny jsou „čistší“ než jiné. Termín „clean“ (čistý, bez přísad) není regulován žádným standardem, takže tvrzení značená „clean spirit“ (čistý alkohol) jsou marketingovou hříčkou bez vědeckého základu.

Arogance typu „tohle je lepší“ u alkoholu má své důsledky: Světová zdravotnická organizace (WHO) upozornila, že jakýkoliv alkohol – malé pití i příležitostné – je spojen s měřitelným rizikem onemocnění a úmrtí. Nezáleží, zda si dáte tequilu, víno nebo pivo.

Z pohledu veřejného zdraví má význam i to, jak je tequila vnímána mezi mladšími generacemi: prémiové značky, instagramový efekt, „luxusní shoty“ – to vše zvyšuje spotřebu. Marketing využívá logiky „můžeš si dovolit něco lepšího“, což podle Davida Jernigana z Boston University vytváří tzv. halo efekt: produkt sice škodí, ale prezentuje se jako méně škodlivý 

Kromě toho existují praktické rady, které všichni znalci alkoholu znají – a teorie se potvrdila: pít pomalu, jíst před, sledovat množství a nepodlehnout iluzi. Ještě přímoji: rozsah pití a rychlost bývají větším rizikem než samotný druh spiritu.

Neméně důležité je i to, že v některých publikacích se stále tvrdí, že tequila zůstává nějakým „méně zlem“ oproti jiným lihovinám. Jak upozornil dietolog Rajnish Sharma: „Nízký obsah cukru je jen část příběhu – ale není to dovolenkový pas.“.

Za zmínku stojí i alkoholické návyky: studie doporučují maximálně jeden nápoj denně pro ženy a dva pro muže, vyhýbat se slazeným koktejlům a dbát na hydrataci. A i když se může zdát, že tequila je „bez příchutí“, stále je spojena se stejnými riziky – včetně kategorizace alkoholu jako karcinogenu skupiny 1 (stejné riziko jako tabák nebo azbest).

Objektivně lze říci: tequila může být relativně volbou s menším počtem přidaných ingrediencí, ale není „zdravou alternativou“. Přičteme-li sociální a kulturní faktor – pocit výjimečnosti, instantní sdílejnost v sociálních médiích, trend – dostáváme situaci, kdy je spotřebitel přesvědčen, že volí lepší. Ve skutečnosti však sází na iluzi.

Z hlediska údržby zdraví a prevenci škod jsou důležitější: střídmost, prostor pro regeneraci, příjem živin, spánek. Alkohol není elixír. Také neočekávej, že elegantní tequila shot na Instagramu zcela vymaže rizika nadměrného pití nebo nezdravého stylu života.