Bzučení včel, šustění motýlích křídel nebo noční zpěv cvrčků – tyto zvuky známe odmalička. Jenže dnes se mnohde z krajiny vytrácejí. Výzkumy ukazují, že v některých oblastech, zejména v Evropě, ubylo za poslední tři dekády až tři čtvrtiny hmyzí biomasy, uvádí IFLScience.

Jedna z nejcitovanějších studií na toto téma, publikovaná v roce 2017 v časopise PLOS ONE, sledovala hmyzí populace v chráněných oblastech Německa a zaznamenala úbytek biomasy létajícího hmyzu o 76 % během 27 let. Podle autorů šlo o alarmující zjištění, protože změny probíhaly i tam, kde by mělo být prostředí relativně stabilní.

Co stojí za tímto kolapsem?

Hlavními viníky jsou kombinované účinky intenzivního zemědělství, pesticidů, ztráty přirozeného prostředí, klimatických změn a světelného znečištění. Vědci upozorňují, že jde o souběh faktorů, které na hmyz působí dlouhodobě a zároveň velmi rychle mění prostředí, na které jsou druhy citlivé.

„Neexistuje jeden jediný viník, ale síť faktorů, které společně způsobují pokles téměř všech skupin hmyzu,“ říká David Goulson, profesor biologie z University of Sussex, který se problematice dlouhodobě věnuje.

Proč bychom se měli bát?

Hmyz je základem potravních řetězců. Slouží jako potrava pro ptáky, obojživelníky, plazy i savce. Opyluje plodiny, bez nichž by naše potravinová bezpečnost byla vážně ohrožena. Například včely a čmeláci zajišťují opylení až 75 % kulturních rostlin. Pokud hmyz zmizí, může následovat ekologický dominový efekt, varují vědci.

Znepokojivá je také skutečnost, že úbytek není patrný jen ve volné přírodě, ale také v městském a příměstském prostředí, kde lidé tráví většinu času. Hmyz mizí tak nenápadně, že si většina lidí změny ani nevšimne – až do chvíle, kdy přestanou kvést stromy, zpívat ptáci nebo se z krajiny vytratí barvy motýlích křídel.

Co s tím můžeme dělat?

Zachránit hmyz neznamená zrušit zemědělství. Znamená to pěstovat jinak: méně chemie, více rozmanitosti, zachování květnatých luk, remízků, meandrů a divokých rohů. Osvědčují se i městské květinové louky, zelené střechy, a dokonce výsadba původních druhů rostlin na balkonech a zahradách.

„Každý kus divočiny se počítá. Hmyz potřebuje prostor – a my mu ho musíme vrátit,“ zdůrazňuje Anne Sverdrup-Thygeson, norská entomoložka a autorka knihy Planet of the Bugs.

Omezení světelného znečištění, udržitelné zemědělství a vzdělávání veřejnosti jsou klíčem k záchraně biodiverzity. Mnoho změn přitom může začít u jednotlivců – třeba u toho, kdo se rozhodne neposekat trávník až ke kraji, nechat rozkvést kousek zahrady nebo nepostříkat rostliny insekticidem.

 Shrnutí:

• Hmyzu v některých regionech ubylo až o 75 % za 30 let

• Jde o důsledek kombinace zemědělství, pesticidů, změny klimatu a úbytku biotopů

• Úbytek hmyzu ohrožuje opylování, potravní řetězce i stabilitu ekosystémů

• Řešením je více rozmanitosti, méně chemie a změna přístupu k přírodě