Jméno narušitele zní Gliese 710 a jeho kolizní kurz by ho měl navést do vnější části soustavy, daleko za dráhu Pluta, snad skrze Oortovo mračno. Tento oranžový trpaslík spektrální klasifikace K7 se nyní nachází 63 světelných let od Země, údaje Gaii však potvrdily starší předpoklady, podle nichž je s námi hvězda na kolizním kurzu.

Proletět má devět až 16 tisíc astronomických jednotek od Slunce - to je devět až 16 tisíc násobků vzdálenosti Země ke Slunci, nebo také 0.205 +/- 0.07 světelného roku. Co do rozměrů sluneční soustavy jde stále o velké vzdálenosti – i chladné Pluto je od Slunce ve svém maximu vzdáleno "jen" necelých 50 astronomických jednotek. Co do mezihvězdných vzdáleností je to však proklatě blízko.

Blízká setkání hvězdného druhu

Naši potomci se tak záře dvou hvězd na noční obloze bát nemusí. A to ačkoliv Gliese 710 bude během maximálního přiblížení na nebi jasnější než Mars. Gliese 710 přesto může pro vnitřní světy znamenat devastující setkání.

Ačkoliv má červený trpaslík jenom kolem poloviny hmotnosti Slunce, předpokládá se, že na svém kurzu může proletět kolem či dokonce skrze tzv. Oortovo mračno. Tento hypotetický "obal" sluneční soustavy se sestává z protoplanetárních zbytků po zrodu našeho systému – především z chladných kometárních těles, které se sice stejně jako Země zrodily blíže Slunci, ale byly gravitací nakonec vyloučeny do exilu.

Oortovo mračno, které by mělo definovat skutečné hranice sluneční soustavy, je sice stále teoretickým útvarem – kvůli malé velikosti a teplotě zdejších objektů je problém jej pozorovat přímo – pro jeho existenci však svědčí periodicky se objevující komety, často s oběžnou drahou vrcholící právě daleko za Plutem.

Právě komety a další tělesa Oortova mračna by přitom průlet Gliese 710 mohl svou gravitací vyslat směrem ke Slunci. Pokud je hustota objektů Oortova mračna taková, jak ji odhadují naše modely, vliv gravitace Gliese 710 by mračnem mohl zamíchat na stovky tisíc až miliony let.

Některá tělesa se ke Gliese 710 přiblíží a budou rychleji vymrštěna směrem ke Slunci. U jiných dojde na mírnější změnu oběžných drah, díky níž se mohou do centra soustavy vydat až za stovky tisíc až miliony dalších let. V důsledku by následky hvězdného průletu mohly obyvatelům sluneční soustavy dopřát až několik kometárních průletů kolem Slunce ročně – a to po několik milionů budoucích let.

zdroj: YouTube.com

Dá se přitom předpokládat, že některé z těchto komet by namísto meziplanetárního prostoru skončily srážkou s planetami, včetně Země samotné. Odhady toho, nakolik by Gliese 710 skutečně věštila potenciální impakt a vymírání na Zemi, se však liší. Některé starší kalkulace průletu měly za to, že nás Gliese 710 mine o celý světelný rok.

V těchto projekcích by riziko srážky vymrštěných komet se Zemí bylo jen o málo vyšší než dnes. Pozdější pozorování však vzdálenost Gliese 710 k hustší části sluneční soustavy ukrajovaly. Gaia by měla dávat odhady nejpřesnější, absolutní jistotu o dráze Gliese 710 však mít nemůžeme. Některé starší modely například udávaly nenulovou (1:10000) šanci, že by Gliese 710 mohla prolétnout méně než 1000 astronomických jednotek od Slunce – to by již mohlo mít viditelný efekt i na oběžné dráhy planet nebo míru jasu na noční stranu Země.

Na palubě USS Gliese

Lze předpokládat, že v příštích letech (v řádech milionů) se budou modely kurzu bludné hvězdy ještě zpřesňovat, případného času na přípravu tak budou naši potomci mít mnoho. Gliese 710 však zdaleka není jediným tělesem, které se k nám podobně přiblíží – ačkoliv je tím, které se v dohledné době dostane nejblíže.

Hvězdný katalog vytvořený z dat observatoře Gaia nám ve skutečnosti dává přehled o celé miliardě hvězd! Z tohoto počtu se o vnější hrany sluneční soustavy v příštích pěti milionech let otře celkem 97 hvězd. Z toho 16 má šanci dosáhnout až vnější hrany Oortova mračna. Prolétnout by mohly ve vzdálenosti 400 tisíc astronomických jednotek. Z tedy usuzovat, že podobně vzdálená setkání jsou v galaktickém provozu poměrně častá.

Statisticky se dokonce zdá, že na 1 milion let by kolem sluneční soustavy mělo v průměru prolétnout na 550 hvězd – to celé s tím, že jednou za 50 tisíc let by mohlo dojít na bližší průlet jako v případě 16 zmíněných hvězd. Méně typická a ničivější bližší setkání, jako to s Gliese 710, se tak v minulosti mohla odehrát častěji.

To naznačuje, že ani v souvislosti s Gliese 710 není důvod k panice. Naše planeta minulé průlety vzdor několika větším vlnám vymírání – které navíc ne vždy spustila kolize s asteroidem či kometou – vždy přežila.

Existuje tak rovněž druhá šance, že průlet Gliese 710 bude méně destruktivní, než předpokládáme – jednoduše proto, že hustota Oortova mračna je menší, než udávají naše současné odhady. I podobně chimérická studie budoucí hvězdné dráhy nám tak dává materiál pro další úvahy o dnešním složení sluneční soustavy.

Frekvence průletů včetně Gliese 710 navíc dává i nemalou porci naděje fanouškům budoucí kosmonautiky. Momentálně nejsou známy žádné exoplanety, které by Gliese 710 obíhaly, jejich přítomnost však není vyloučena. Průlet by tak budoucím generacím mohl dát šanci na "nenáročnou" návštěvu cizí hvězdné soustavy – a možná nejen to.

Pokud naši potomci nevyvinou nadsvětelné pohony nebo pohony urychlující nás alespoň na významnou frakci rychlosti světla, mohla by podobná hvězdná setkání sloužit alespoň k "přeskočení" kolonizační výpravy z naší sluneční soustavy do jiného systému, který by pak astronauty "sám odvezl" do kosmických hlubin.

Momentálně jde jistě jenom o spekulaci - setkání s jinou hvězdou, které na první pohled působí jako hrozba kataklyzmatu, by ale nakonec dost dobře mohlo být způsobem, jakým se vydáme ke hvězdám.