Ostré cvičení se slepou municí

Právě na mizivých zkušenostech a nedostatečném tréninku totiž může kosmická obrana selhat spíše než na absenci raketových nosičů či jaderných hlavic. "Otázka zní: jak připravení jsme na příští kosmické ohrožení?" zeptal se Reddy, "K jejímu zodpovězení jsme navrhli pozorovací kampaň s cílem procvičit naši síť a vyzkoušet, jaké jsou naše možnosti zabránit srážce s nebezpečným asteroidem."

Onou sítí Reddy míní přes tucet různých observatoří, univerzit a laboratoří rozprostřených po celém světě. Nejde o nikterak nevýznamný úkol – kvůli pozemské rotaci by sledování rizikového tělesa stálo a padalo na předávání "pochodně" pozorování z jednoho teleskopu na jiný. Orbitální observatoře sice existují, nikdy však nebyly použity k podobnému účelu. I ony navíc na nižších drahách podléhají obíhání Země, tedy období, kdy se mezi nimi a cílem pozorování nachází naše planeta.

Cvičení má momentálně plnou podporu NASA, která pro jeho test vybrala i již zmíněný objekt 2012 TC4: asteroid o délce zhruba půl kilometru, který by v případě srážky se Zemí uvolnil sílu ekvivalentní zřejmě až několika tisícům megatun TNT. Nejsilnější vodíková bomba, která kdy explodovala, přitom měla "pouze" 50 megatun. Ačkoliv ovšem zpráva v médiích zazněla jako "první test planetární obrany", skutečnost je poněkud méně bombastická. I pokud se sledování asteroidu uskuteční dle plánů, v praxi stále platí, že ačkoliv můžeme vesmírný cíl zaměřit, stále nemáme, čím bychom jej eliminovali.

Můžeme sice uspořádat ostré cvičení, ale jenom se slepou municí. Akurátní obrana před bludnými kameny totiž není ani víc než půl století po počátku kosmického věku nikterak pokročilá. Naopak má stále celou řadu úskalí a politických problémů. Vzdor hollywoodským příběhům zůstává už jen po technické stránce jakákoliv možnost odklonit asteroid pouze teoretická. Kosmické agentury mají čas od času nápad, jak to změnit – nejnověji by misi testující odklon asteroidu měla v roce 2022 vyzkoušet malá automatická mise DARK od americké NASA. Stejně často jsou ovšem podobné nápady v rozpočtu nakonec fatálně seškrtány.

Podceněná kosmická obrana

Mohli jsme totiž touto dobou být již mnohem dále – například jenom od původního programu AIDA, jehož je mise DARK součástí, se loni v prosinci distancovala Evropská kosmická agentura, což DARK Američanům prodraží a původní cíle mise redukuje. NASA sama, potažmo Spojené státy, mají však také máslo na hlavě. Po několik let agentura připravovala misi ARM, která měla do konce této dekády otestovat nikoliv srážku s asteroidem (jak učiní DART), ale přímo možnost malý kosmický kámen odklonit z jeho trasy pomocí iontových motorů. ARM byl však po dlouhém vysychání rozpočtu definitivně zrušen americkým Kongresem v polovině letošního srpna. Důvodem byl opět nedostatek financí. Není tudíž zcela jasné, zdali podobný osud pro pramalý zájem nebude čekat i DART.

Na druhou stranu zůstává faktem, že čistě ze statistického hlediska je lidstvo momentálně zřejmě v relativním bezpečí. Drtivá většina asteroidů, které protínají oběžnou dráhu Země, je zmapována a dobře známá. Šance na objev asteroidu tak velkého, že by znamenal fatální hrozbu pro život na Zemi, je extrémně malá. Na podobnou srážku dochází v horizontu desítek milionů let. Lidská civilizace trvá zhruba šest tisíc let a poslední dopad způsobující velké vymírání nastal před více než dalším tisícinásobkem tohoto období. Představa, že nás byť jen v tomto století či dokonce celém miléniu čeká podobná událost, je velmi nepravděpodobná. V kontextu tohoto zjištění není s obranou příliš kam spěchat.

Počet menších těles, jako byl například Čeljabinský meteorit, které jsou schopné spáchat regionální, zejména však pouze hmotnou paseku, je pak již vyšší – zároveň je ovšem jejich hrozba relativně menší. Podobná kolize by sice už neohrozila samotné základy civilizace a vyššího života na Zemi, pro obyvatele postižené oblasti by však stále mohla znamenat velké oběti na životech.

Bez Willise se zatím obejdeme

I když se tak ještě nějaký čas zřejmě obejdeme bez Bruce Willise a jeho velikášského titanového raketoplánu letícího k asteroidu o velikosti Texasu, zcela před nimi zavírat oči rovněž nelze. Zkázu lesů v oblasti Tunguska před 109 lety způsobil zřejmě pouze malý, desetimetrový asteroid. Takto malý objekt je stále obtížné detekovat, zároveň ovšem není velký problém takový předmět v dostatečném předstihu odklonit či zcela eliminovat. Astronom Eugene Shoemaker přitom odhaduje, že podobný "dopad" by mohl v průměru nastat zhruba jednou za 300 let.

Pokud by proto další "Tunguska" či horší událost měla opět lidstvo nachytat na holičkách, byla by vlivem vleklého vývoje obrany Země chyba pouze na naší straně. Doufejme tak, že to letos v říjnu Reddyho tým alespoň trochu změní.