Intuici všichni známe. Někdy to „prostě cítíme“. Instinkt nám říká, že něco není v pořádku, že bychom měli někomu důvěřovat – nebo naopak utéct. Věda ale v posledních letech ukazuje, že ačkoliv intuice je reálný neurologický proces, rozhodně se nejedná o magický dar ani bezchybný kompas.

Jak uvádí National Geographic, intuice je založená na rychlém, nevědomém zpracování informací. Mozek v sekundách analyzuje vzorce, detaily a zkušenosti z minulosti a vytváří odhad bez nutnosti vědomého uvažování. Tento systém bývá označován jako „systém 1“, jak ho popsal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman ve své slavné knize Thinking, Fast and Slow. Tento systém je efektivní, ale také náchylný k chybám, zkreslením a předsudkům.

Podle neurologů a behaviorálních vědců může být intuice extrémně užitečná, zejména v situacích, kdy nemáme čas na racionální rozhodování – například v ohrožení, při sportu nebo řízení. Výzkumy ukazují, že profesionálové (např. lékaři, hasiči nebo piloti) dokážou vyvinout vysoce spolehlivou intuici, která se zakládá na tisících předchozích zkušeností.

To však platí jen za jedné podmínky: Intuice funguje, pokud je postavena na odborné praxi a hluboké znalosti. U laiků nebo v neznámých situacích se může stát, že intuice selže – a to dramaticky.

Například experimenty ukázaly, že lidé často důvěřují intuici při rozpoznávání lží, přitom jsou v tom obecně velmi špatní. Podle studie publikované (Hogarth, 2001).v Psychological Science se ukazuje, že intuice je náchylná k předsudkům, emocím i stresu – což může vést ke zcela mylným závěrům.

Důvod? Mozek má tendenci doplnit si chybějící informace podle známých vzorců. Intuice pak vychází spíše z domněnek než z reality. To může být v některých případech užitečné, ale i velmi nebezpečné – například při rychlém úsudku o lidech nebo v krizových rozhodnutích bez dat.

Zajímavým aspektem je i role těla. Některé studie naznačují, že intuici často pociťujeme fyzicky – jako „šimrání v břiše“, napětí, zrychlený tep nebo pocení. Tělo tak může reagovat dřív, než si uvědomíme, co se děje. Tento fenomén souvisí s tzv. interocepcí – schopností vnímat vnitřní signály těla.

Podle odborníků bychom měli intuici brát vážně, ale ne absolutně. Může být skvělým pomocníkem – ale také velmi přesvědčivým klamem. Nejlepší strategie je kombinace obojího: Naslouchat intuici, ale ověřovat rozumem.