Během studené války shromáždily státy, zejména Rusko a USA, dost jaderných zbraní na to, aby zničily civilizaci. Válka na Ukrajině a ruské výhružky použitím ničivých zbraní nám připomněly, že se na tom nic podstatného nezměnilo.

Změnou je ale to, že se na rozdíl od nejvypjatějších let studené války už netestují jaderné zbraně v ovzduší. Jejich důsledky jsou však dodnes patrné. Radioaktivní spad z testů ve čtyřicátých až šedesátých letech minulého století je zapsán v medu současných včelstev.

Vědci z univerzity William & Mary ve Virginii upozornili, že více než šedesát let od jaderných testů a tisíce kilometrů od míst výbuchů radioaktivní spad stále koluje mezi rostlinami a zvířaty.

Dám dělovou ránu, bum, bum…

Od prvního pokusného výbuchu atomové bomby v roce 1945 do uzavření úmluvy o zákazu pozemních zkoušek v roce 1963 odpalovaly Spojené státy, Sovětský svaz i další jaderné mocnosti při testech své jaderné zbraně na zemském povrchu i nad ním.

Zejména při detonacích na povrchu přitom výbuch vynesl do atmosféry velké množství ozářené zeminy (a dalších částeček na povrchu). Radioaktivní částice stoupaly k nebi v atomovém hřibu. Poté unášeny větrem dopadaly na povrch až stovky kilometrů od původního místa exploze. Přetrvávají tam dodnes.

Nejsou důvodem k panice, dnes už nepředstavují žádné nebezpečí. Přesto stopy jaderných testů, které se uchovaly do současnosti, vědce udivují.

Atomové bomby při výbuších v ovzduší uvolňovaly zejména cesium. Ozářené cesium – radiocesium – se pak rozpouštělo ve vodě, takže rostliny jej mohly zaměnit za draslík, životně důležitou živinu, která má obdobné chemické vlastnosti.

James Kaste, geochemik z Univerzity William & Mary v americké státě Virginia, dal studentům za úkol prozkoumat různé oblasti v Americe na přítomnost radiocesia. Mohl z toho být nenápadný univerzitní projekt...

Med, svědek výbuchů

Jeden ze studentů se však rozhodl změřit hodnoty radiocesia v medu, který pocházel ze Severní Karolíny. A ukázalo se, že tamní úroveň radiace je stokrát vyšší než u jiných vzorků potravin. To přivedlo Kasteho k myšlence nechat studenty ověřit hypotézu, že u včelstev se radiocesium akumuluje. Na výsledek upozorňuje studie publikovaná v žurnálu Nature Communications.

Výzkumníci během studie získali na 122 vzorků medu z několika amerických států a zjistili, že hypotéza je správná. Radiocesium se v hodnotách vyšších než 0,03 becquerelů (jednotka radioaktivního záření) na kilogram objevilo ve většině vzorků. Nejvyšší naměřené hodnoty dosahovaly 19,1 becquerelů na kilogram.

To je jasný důkaz, že spad z posledních jaderných testů před více než půlstoletím dosud v potravním řetězci koluje.

Zmíněná čísla však nemohou být důvodem k odmítání medu, upozorňuje vedoucí studie James Kaste. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv pokládá za rizikovou hodnotu pro člověka až 1200 becquerelů na kilogram, což je více než šedesátinásobek nejvyšších naměřených hodnot.

„Nesnažím se lidem říkat, že by neměli jíst med. Sám krmím své děti medem, jím víc medu, než když jsem s tímto projektem začínal,“ cituje Kasteho časopis Smithsonianmag.

Kasteho přitom zajímaly i starší hodnoty radiocesia. Studie, kterou vedl, dospěla k tomu, že v sedmdesátých a osmdesátých letech mohly být v medu zhruba desetkrát vyšší než dnes. To je stále málo pro ohrožení člověka, ukazuje to však, jak dlouho a v jaké intenzitě s námi pozůstatky výbuchů mohou přežívat.

S uzavřením zmíněné úmluvy v roce 1963 se mocnosti zavázaly testovat jaderné zbraně jen pod zemí. Při takovém výbuchu vzniká malé množství radioaktivních částic. Čína nebo Francie se však k úmluvě zpočátku nepřipojily a prováděly atmosférické jaderné testy až do roku 1980.