Země byla v období před čtyřmi miliardami let bombardována asteroidy. Svědčí o tom krátery, kterými je naše planeta poseta.

Dnes už vesmír není tak divoký. Naše civilizace žije ve šťastném období, během něhož žádné velké vesmírné těleso na Zemi nedopadlo. Žádné štěstí však netrvá věčně.

Dopad ničivých asteroidů se v budoucnosti nedá vyloučit. Proto astrovědci sledují vesmír a propočítávají dráhy asteroidů. A experti uvažují, jak je odvrátit či zničit.

Vychýlit, anebo rozmetat?

Americká vesmírná agentura NASA v listopadu zahájí misi, jejímž cílem je ověřit, zda by bylo možné nárazem sondy (tedy pohybovou energií) odklánět planetky, které hrozí nárazem do Země. Malá sonda bude navedena na měsíc Dimorphos, který obíhá kolem asteroidu Didymos, narazí do něj a poté se změří, zda a nakolik náraz vychýlil malý měsíc z dráhy.

Experti z NASA a amerického Národního úřadu pro jadernou bezpečnost také předložili plán HAMMER. Jeho cílem je nasměrovat na asteroid plavidlo naložené jadernou municí, který by ho rozmetal.

Takovou možnost se však sotva někdo pokusí testovat, protože je spojena se značnými riziky. Navíc jaderné výbuchy ve vesmíru zakazuje mezinárodní konvence.

Vědci z Národní laboratoře Lawrence Livermora však tuto možnost ověřovali pomocí sofistikovaných matematických modelů a simulací. A dospěli k výsledku, po kterém byste měli klidně spát.

Jejich studie, publikovaná v odborném žurnálu Acta Astronautica, naznačuje, že jaderný útok je při ochraně před asteroidy účinný. Experti doporučují, aby se s ním počítalo jako s „poslední linií obrany“, kdy jsou nebezpečná vesmírná tělesa blízko Zemi a kdy do nárazu zbývá rok či míň.

Když vás tlačí čas…

Modely vědců se zabývaly dopadem megatunové jaderné bomby na asteroid široký 100 metrů. Vědci analyzovali pět různých oběžných drah asteroidů s výbuchy v době, kdy do nárazu zbývá týden až šest měsíců. V simulacích zjišťovali dopad exploze na strukturu asteroidu a pomocí specializovaného softwaru s názvem Spheral sledovali oblak částic, ze kterého určovali, kolik kusů asteroidu dopadne na Zemi.

Část simulace můžete vidět ve videu Národní laboratoře Lawrence Livermora:

U jednoho ze scénářů, kdy v čase exploze do příletu asteroidu chyběly dva měsíce, například výzkumníci zjistili, že se počet částí vesmírné horniny dopadajících na Zemi snížil na pouhé 0,1 procenta původní hmotnosti tělesa.

Vědci to označují za skvělý výsledek. Přednost však dávají odklonu asteroidu z jeho dráhy kinetickou energií pomocí konvenční hlavice.

„Zaměřili jsme se na studium pozdního zjištění. Pokud je asteroid blízko, nezbývá, než ho rozdrtit na co největší počat malých částí. A k tomu se může hodit jaderná bomba, která je nejsilnější známou bombou. Má třimilionkrát větší účinnost než chemické bomby,“ píše ke studii její vedoucí autor Patrick King na webu Národní laboratoře Lawrence Livermora. Avšak upozorňuje: „Když máte víc času, je lepší použít kinetickou energii a vychýlit asteroid z trajektorie. Na Zemi pak nedopadají žádné částice.“

Jsou temné, téměř neviditelné

Dosud se stává, že některé z asteroidů zaznamenáme příliš pozdě. Astronomové to vysvětlují tím, že planety přilétající od Slunce se optickými dalekohledy obtížně hledají, jsou prostě temné.

„Zatím spoléháme na štěstí, které nás drží v bezpečí před velkými asteroidy. Ale štěstí není plán,“ řekl při slyšení v Kongresu astronom z Massachusettského technologického institutu Richard Binzel.