Když si anglický filozof a vědec Francis Bacon zkraje 17. století všiml, že rozlomení nebo tření kostky cukru ve tmě vydává světlo, do vynálezu leukoplasti zbývalo necelých tři sta let. Jak spolu obě události souvisí? Skrze jev, který nazýváme triboluminiscence a vyzkoušet si ho můžete i doma.

zdroj: YouTube

Jistě, zrovna tření je obecně činnost, na kterou jsou fyzikové vysazení (kdo by si nevzpomněl na ebonitovou tyč a liščí ohon), ale v případě triboluminiscence má poněkud odlišné grády – jednak proto, že principy jejího fungování tak úplně neznáme, ale především z toho důvodu, že za určitých podmínek může spolu se světlem vznikat množství rentgenového záření.

Výzkumníci z Kalifornské univerzity se před několika lety rozhodli zopakovat pokus, o kterém už v padesátých letech minulého století mluvili sovětští vědci. Podle nich šlo totiž vyrobit rentgenové paprsky odlepováním spojených lepicích pásek, umístěných ve vakuu.

Páska vyzařuje ve vakuu rentgenové paprsky | zdroj: Nature

Kaliforňané byli k celému nápadu skeptičtí, ale v laboratoři se vše potvrdilo: když ve vakuové komoře spustili motor, na který navinuli dvojici izolep, v místě odlepu se objevilo nejenom modré světlo, ale také souvislá dávka rentgenového záření. Jak silná? Dost na to, aby s ní šlo pořídit rentgenový snímek prstu!

Rentgenový snímek prstu, pořízený paprsky z pásek | zdroj: Nature

Jak se ukázalo, při kontaktu dvou nesouměrných ploch dochází k výboji, který v normálním prostředí ionizuje okolní vzduch (podobně jako třeba blesky v bouřce), ale ve vakuu, kde žádný vzduch není, se výboj musí zabavit jinak – a rentgenové záření je docela zábava, nebo ne? Pokud ho není příliš, samozřejmě...

Zatímco lepicí pásku najdete v každé domácnosti nebo kanceláři, vakuovou komoru s příhodným odvíjecím motorem už ne. Lepší porozumění triboluminiscenci by nám přesto mohlo pomoci zlevnit výrobu rentgenů, případně otevřít nové obzory v chápání jevů, kterým věda rozumí jen z části.