V průběhu minulého století byli dinosauři považováni za studenokrevná (ektotermní) a pomalá zvířata, podobná více dnešním plazům než ptákům. Během 90. let však vědci postupně přicházeli s představou teplokrevných (endotermních) a rychlých zvířat, jaká nakonec můžeme vidět často i ve filmech.

V loňském roce vědci přišli se zcela odlišnou odpovědí: tzv. mezotermií, střední teplotou. John Grady z Univerzity v Novém Mexiku a jeho tým shromáždili údaje u 381 druhů současných i vyhynulých živočichů. Data zahrnovala odhadovanou hmotnost, rychlost růstu a aktivitu metabolismu. Co z nich lze vyčíst?

Mezistupeň mezi dnešními aktivními teplokrevnými savci a studenokrevnými plazy. Z hlediska tělesné teploty a jejího udržování se dinosauři podobali spíše přírodním úkazům, jakými jsou například žralok lidožravý, tuňák nebo mořské želvy kožatky.

Tito tvorové jsou v podstatě studenokrevní, ale jejich svaly dokážou usilovnou prací krev zahřát a teplotu si dlouhodobě udržet – nejsou pak tedy studenokrevní v tom pravém slova smyslu.

Podobně na tom mohli být i dinosauři. Háčkem by však v případě mezotermického principu byla jejich neuvěřitelná různorodost. Mezi dinosaury najdeme mnohatunové, ale i drobné ptačí formy, někteří žili v různých klimatických podmínkách, jiní dokonce ve vodě. Je tedy jisté, že metabolismus a fyziologie jednotlivých skupin musely být odlišné.

Grady si nicméně myslí, že drtivou většinu dinosaurů můžeme přiřadit právě k mezitermům, a to včetně známého praptáka archeopteryxe. Podle výpočtů potřeboval opeřený dinosaurus k dokončení růstu celé dva roky, zatímco jeho dnešní draví potomci dospívají klidně i za pouhých 6 týdnů. Otázkou tak možná není přímo dinosauří teplokrevnost, ale přerod, kdy se u nich v průběhu vývoje objevila vysoká metabolická aktivita, typická pro jejich novodobé příbuzné.

Nová teorie má své kritiky. Například paleontolog Michael D´Emic z univerzity v newyorském Stony Brook zastává názor, že dinosauři rostli stejně rychle jako dnešní průměrný savec, a to hned ze dvou hledisek.

První se týká standardizace růstových kruhů na průřezu kostí. Předchozí studie totiž dostatečně nezohledňovala dobu, kdy tyto kruhy nepřirůstají nepřetržitě, ale jejich růst je zpomalován či pozastavován během nepříznivého a stresujícího období. Druhé hledisko? Ptáci, které doktor D´Emic považuje za nevyhynulé příbuzné. A ptáci jsou teplokrevní.

Tyto závěry podporuje i další studie vydaná v červnovém čísle časopisu Nature Communications, věnovaná dochovaným měkkým tkáním v úlomcích dinosauřích kostí starých 75 milionů let. Vědci zkoumali část fosilizovaného drápu a identifikovali malé oválné struktury připomínající červené krvinky.

Struktury navíc vykazují velkou podobnost s krevními buňkami současných ptáků Emu. Pokud se tato hypotéza potvrdí, mohlo by to vědcům říci více o tom, kdy se u dinosaurů vyvinul teplokrevný, ptákům podobný metabolismus.

V dalším dinosauřím úlomku objevil tým také vláknité a pruhované struktury velmi podobné moderním kolagenním vláknům. Struktura kolagenu je odlišná u různých skupin zvířat a lze s ní pracovat vlastně jako s „otisky prstů“.

Kolagenové struktury by tak mohly poskytnout nové důkazy o vzájemné příbuznosti dinosaurů, jejich stylu života a způsobu, jakým se vyvinuli. Tento nález navíc dokazuje reálnou možnost zachování měkkých tkání u hůře fosilizovaných kosterních pozůstatků.

Mezotermové dokážou krátkodobě výrazně navýšit svalovou aktivitu, zahřát se a tím zrychlit metabolismus i nervovou činnost. Díky tomu v případě potřeby rychle přejdou ze zpomaleného stavu do režimu aktivního lovce či naopak býložravce, který uniká před nebezpečím. 

Mezotermie také omezuje nutnost spotřeby živin a velikostní limit pro takového živočicha je určitě velkorysejší. Nelze však vyloučit, že u tak velkých tvorů, jako bývali dinosauři, fungoval metabolismus způsobem, jaký si dnes možná vůbec nedokážeme představit.

Zdroj: Nature Communications, Science, DinosaurusBlog