Těžba probíhala v srpnu v japonských vodách nedaleko Okinawy. Dle společného vyjádření japonského ministerstva ekonomiky, obchodu a průmyslu a státní společností JOGMEC se při ní podařilo mimo jiné vytěžit tolik zinku, kolik činí celý jeho roční import do Japonska.

Zinku se přitom podle statistik do ostrovního státu ročně dopraví necelý půlmilion tun - zhruba tolik, kolik by zaplnilo tři největší transportní lodi. Z dalších vytěžených minerálů se ze dna u Okinawy podařilo získat také zlato, měď nebo olovo.

Těžaři při tom využili dálkově ovládané podvodní roboty spouštěné z mateřské lodi na hladině. Na dně nasávali horniny na vrchní části půdy a "prosévali" je ve snaze najít nerosty. Těžba tak vlastně vypadala jako na běžném povrchovém dolu na souši.

V okolí Okinawy našly předešlé průzkumy celkem šest potenciálních nalezišť. Ministerstvo nyní čeká vypracování studie, která zhodnotí ekonomickou výhodnost těžby. Vzhledem k předpokládanému objemu vzácných kovů se však dá čekat, že těžba dostane zelenou. Pokud se tak stane, mohlo by Japonsko zahájit v okolí Okinawy komerční těžbu v roce 2020. Před většinou dalších států by tak mělo řádný náskok.

Těžební loď Nautilus Minerals | zdroj: Nautilus Minerals

O možné podmořské těžbě se mluví již několik desetiletí, japonský projekt je však zatím největším úspěchem podobného kalibru. Odborníci dotázaní serverem Verge se proto shodují, že by japonská těžba mohla být pro průmysl zlomová. Na dně totiž mohou doslova volně ležet kovy za desítky a stovky miliard dolarů.

Zbytky z vodotrysků ze zemského nitra

Těžba probíhá v okolí hydrotermálních průduchů, z nichž dlouhé roky tryská mineralizovaná voda. Po velmi dlouhé období se tak v okolí průduchů hromadí množství kovů vyvřelých ze zemského nitra, které tu doposud "ležely ladem".

Neznamená to však, že konkurenti japonské snahy doposud podřimovali. Nejvíce byla prozatím v souvislosti s podmořskou těžbou skloňována společnost Nautilus Minerals. Ta se již pět let snaží o zahájení pilotní těžby – také prostřednictvím robotů – v nalezišti Solwara 1 na mořském dně nedaleko Papuy-Nové Guinei. Termín první testovací těžby ale společnost se sídlem v Kanadě zatím stále oddaluje a momentálně v plánu v roce 2018.

Na mořském dně se navíc nemusejí ukrývat jenom vzácné kovy, ale také zdroje energie. Pomineme-li ropu, letos v květnu pro změnu čínská expedice dosáhla úspěšné těžby hydrátu metanu na mořském dně. I ten se zde přirozeně hromadí z plynu unikajícího ze zemského nitra.

Zatímco však na souši panují příliš vysoké teplotní podmínky, takže metan uteče do atmosféry, na mořském dně je od určité hloubky ochlazen, a tak "konzervován". Zemní plyn je přitom vysoce efektivní a co do uhlíkové stopy méně škodlivý zdroj energie. Japonský úspěch i čínské ambice tak dávají naději na zvyšování tempa těžby.

Regulace existují, ale...

Těžba minerálů z mořského dna je ve skutečnosti již od 80. let regulována Mezinárodní úřadem pro mořské dno. Jeho nařízení pro mezinárodní vody však de facto operuje s padesátiprocentní daní. Těžba ve vodách výlučné ekonomické zóny, obchodním a průmyslovém ekvivalentu výsostných vod, v okolí daného státu podléhá pouze státním zákonům. V praxi by ale i tady mohlo ignorování limitů dané státy přijít v diplomatické měně draho.

Mezinárodní úřad pro mořské dno však v reakci na dění posledních let připravuje novelizaci regulací, která by mohla v případě schválení vstoupit v platnost v roce 2020. Odborníci odhadují, že stane-li se tak, expanzi podmořské těžby bychom mohli očekávat do roku 2025.

Sběrný stroj Nautilus Minerals | zdroj: Nautilus Minerals

Jediné, co snad může zavedení mírnějších regulací bránit, budou obavy z ekologického dopadu. Hydrotermální průduchy totiž nejsou jenom zdrojem nerostného bohatství, ale také domovem řady doposud nepoznaných forem života. U alkalických hydrotermálních průduchů ostatně podle evolučních biologů zřejmě na Zemi vznikl život.

Nautilus sám sice oficiálně pracuje na relokaci podvodních biomů, která má nastat po dobu těžby, o její efektivitě však lze mít oprávněné pochyby. Povrchová těžba není ani na souši vzorem ekologie. Není tak vyloučené, že nedostatek informací o japonské těžby u Okinawy by mohl souviset s utajováním ekologických dopadů, i když jde jen o spekulaci.

Těžba by mohla vědcům pomoci lépe poznat mořské dno

Biomy kolem hydrotermálních průduchů jsou sice relativně odolné, ale zároveň nejsou – mírně řečeno – detailně prozkoumané. Nejsme si například ani jisti jejich počtem. Loňská studie Washingtonovy univerzity například odhaduje, že hydrotermálních průduchů může být na mořském dně troj až šestinásobek jejich doposud odhadovaného množství. 

Při správném nastavení regulací by tak očekávaný růst těžby mohl mít pozitivní efekt – například pokud by těžaři aktivně hledali jenom vyhaslé průduchy, kolem nichž život již vymřel, co do nerostů by však stále byly zajímavé.

V takovém případě by podvodní těžba s potenciálními vysokými zisky mohla jít ruku v ruce s detailnějším průzkumem samotného dna. Tedy něčím, v čem věda kvůli vysokým nákladům doteď poněkud zaostává. Pokud však bude podvodní těžba regulovaná volněji, bezbřehé plundrování mořského dna by se brzy mohlo stát další velkou ekologickou katastrofou.