Mezinárodní tým výzkumníků vedený Čínskou akademií věd objevil v hloubce skoro 9 500 metrů na severozápadě Tichého oceánu mezi Japonskem a Aljaškou rozsáhlé populace podmořských organismů. Studie popisuje formy života prosperující v podmínkách, v nichž by vůbec existovat neměly.

Každý ví, že mořská voda je slaná. Ale málokdo ví proč. Není to kvůli soli, kterou tam přináší řeky – alespoň ne přímo. Odpověď je mnohem složitější a začíná hluboko v nitru naší planety. Nový pohled na vědecká data ukazuje, že slanost oceánů je výsledkem miliard let geologických procesů, neustálého smývání pevniny a chemických reakcí mezi vodou a horninami. Je to příběh o tom, jak se voda a kámen navzájem proměňují.

Vědci objevili v oceánech po celém světě stovky nových obřích virů. Ve vodních tocích a oceánech je pomohl identifikovat speciální počítačový software. Tohle zjištění je významné, pomáhá totiž pochopit roli virů v oceánských ekosystémech – zejména jejich dopad na mikroskopické mořské organismy, jako jsou řasy.

Dvacet tisíc mil pod mořem od Julese Vernea je považováno za jedno z nejvlivnějších dobrodružství sci‑fi literatury. Jeho vliv přesahuje moře: inspirovalo oceánografii, ponorkový průmysl i moderní steampunk. Přesto málokoho napadne, že původní název byl úplně jiný, že postava kapitána Nema byla zpolitizována, a že některé verze byly cenzurovány kvůli ruské diplomacii. Přinášíme devět fascinujících faktů o díle, která znáte – ale možná ne zcela…

Světové oceány to nemají jednoduché. Čelí rostoucím teplotám, rozsáhlému okyselování, hromadnému ničení biotopů a nevyhnutelnému znečištění. Ale v doslovném smyslu může být situace ještě temnější, než jsme si mysleli.

Lidé přistáli na Měsíci, vyslali sondy za hranice Sluneční soustavy a digitalizovali celý povrch Marsu. Ale přesto zůstává jeden z nejbližších světů takřka neprobádaný: oceánské dno. Nový rozbor dat ukazuje, že lidé na vlastní oči viděli jen zlomek mořského dna, a to doslova – 0,001 %.