Je naše galaxie plná oáz života?

- Vesmír autor: Jan Toman

Otázka vzniku života provází lidstvo od nepaměti. Většina myslitelů hledala a hledá jeho kořeny na Zemi. V průběhu historie se ale opakovaně vynořuje i myšlenka, že na naší planetu přišel odjinud. S podobnými názory bychom se mohli setkat už ve starověkém Řecku, přičemž jako dobře rozpracovanou vědeckou teorii – teorii panspermie – je veřejnosti předvedl Švédský chemik Svante Arrhenius už na počátku 20. století. Až nyní ji ale dvojice amerických vědců posouvá blíže k možnosti přímého testování.

Je teorie panspermie správná? Již brzy to bude možné zjistit. Ilustrační snímek

Je teorie panspermie správná? Již brzy to bude možné zjistit. Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Teorie panspermie neodpovídá na otázku, jak život vznikl. Má ovšem co říci k tomu, jak se dostal na Zemi a zda se běžně šíří vesmírem mezi různými planetárními soustavami. Ověřování její platnosti však donedávna představovalo obrovský problém.

Ať už by šlo o panspermii neřízenou, například v kusech kamení vymrštěných při dopadu meteoritu, nebo řízenou či náhodnou, například na palubě vesmírných lodí, samotné přenosy by byly v galaktickém měřítku nesmírně vzácné.

Jen naše Sluneční soustava obsahuje bezpočet asteroidů a komet, které by hypoteticky mohly přenášet biologický materiál. Hledat objekt, který právě ve svém nitru hostí pár pozemských bakterií, by bylo jako hledat jehlu v kupce sena velikosti Titaniku.

Naštěstí se ale blíží nová generace vesmírných teleskopů, které by v příštích desetiletích mohly být schopné objevit známky života na planetách mimo naši sluneční soustavu – například přítomnost kyslíku v atmosféře nebo zelených rostlin na povrchu.

Jak si všimli vědci z amerického Harvardu, stačilo by zhruba 25 takovýchto planet s příslušnými souřadnicemi, abychom mohli otestovat platnost teorie panspermie pomocí statistiky.

Pokud život často cestuje vesmírem, neměly by být oživené planety rozmístěny náhodně, ale spíše tvořit ostrůvky či oázy života v jinak neživém vesmíru. V čase by se rozrůstaly a splývaly jako zvětšující se bubliny, podobně, jako když se šíří infekční choroba v lidské populaci.

Navíc je ovšem třeba počítat s hustotou a pohybem hvězd v rámci Galaxie a dalšími faktory, takže by se objev ostrovů života mohl zvrtnout ve velmi náročnou analýzu dat.

Jestli panspermie skutečně hraje důležitou roli, můžeme se těšit na živé planety takřka "na každém rohu" a bylo by dokonce možné spekulovat o tom, zda evoluce neupřednostňuje organismy schopné cestování vesmírem.

Pokud by ovšem panspermie nefungovala nebo byla velmi vzácná, život by se ve vesmíru vyskytoval jen tam, kde samovolně vznikl.

Zdroj: HW Lin & A Loeb (2015): Statistical Signatures of Panspermia in Exoplanet Surveys. The Astrophysical Journal Letters, 810(1).

Tagy: vesmír věda a technika dobývání vesmíru věda a poznání mimozemský život panspermie

Zdroje: Vlastní