Podle kosmických měřítek se ale jedná téměř o oázu. Teploty jen občas klesnou pod –100 °C, v létě se umí vyšplhat i nad nulu a krajina není tak odlišná od pozemských mrazivých pouští, které najdeme třeba v Antarktidě. Přitom neznáme jediné místo na povrchu Země, které by alespoň řídce neobývaly živé mikroorganismy. Mohly by ale mikroby přežít i na Marsu?

Stejnou otázku si položili mikrobiologové z univerzity v americkém Arkansasu a rozhodli se ji experimentálně ověřit. Jak na konferenci informovala R. Mickolová, vybrali takové mikroby, které by teoreticky dokázaly vyžít z toho mála zdrojů, které Mars nabízí.

Jinými slovy organismy specializované na bezkyslíkaté prostředí a získávající energii z jednoduchých chemických látek. To celé ovšem bez slunečního světla – před ničivým zářením by je ochránil pouze život pod povrchem.

Nilli Fosae | zdroj: ESA

Všechny tyto podmínky splňují takzvaná metan vytvářející archaea: organismy, podobné jednoduchou stavbou buňky bakteriím, ale příbuzné jim tak vzdáleně, jako my lidé, se živí spojováním vodíku s oxidem uhličitým na metan.

Vědci archeonty umístili do vodní lázně a zavřeli do aparatury, která simulovala marsovské podmínky – atmosférický tlak v ní panoval stokrát nižší než na vrcholku Everestu. Podobné vodní kapsy by se alespoň občas mohly tvořit i pod povrchem Marsu, přičemž tým už dříve dokázal, že stejní archeonti dokáží přežít zmrznutí a vysušení. Nezklamali ani teď. Za nízkého tlaku se jim dařilo jen o málo hůř než za normálních podmínek.

Slibný výsledek je ovšem stejně tak příslibem, jako varováním. Na Marsu byly několikrát zachyceny stopy metanu, které by mohly pocházet od místních obyvatel. Podobné organismy by šlo v budoucnu využít při tzv. terraformaci, přeměně Marsu na úrodnou planetu.

Vyvstává však riziko nechtěného zavlečení konkurenčních mikrobů na Mars jakožto černých pasažérů na pozemských sondách. Jakoukoli techniku, kterou k Marsu vyšleme, bude potřeba čistit ještě důkladněji, než bylo dosud zvykem.