Nový typ inkubátoru se ještě u lidí netestoval, v nové umělé děloze se zatím vyvíjela jen jehňata. Jehněčí plody vývojově odpovídající lidským plodům na konci pátého měsíce těhotenství byly v umělé děloze úspěšně inkubovány po dobu čtyř týdnů. Během této doby normálně rostly a vyvíjely se. Mezi jejich vývojem a vývojem v dělohách ovcí nebyl rozdíl.

Březím ovcím se po 100 až 115 dnech odebrala nedovyvinutá jehňata císařským řezem. Před samotným zákrokem nejdřív vědci skrze malý otvor v děloze jehňatům vpíchli malou dávku sedativa, aby jehňata při přesunu do umělé dělohy nezačala dýchat vzduch, což by zastavilo vývoj plic. Uspaným jehňatům byl na konec pupeční šňůry nasazen speciální adaptér, který umožnil jejich vyživování a přívod kyslíku. Důležité je, že vědci vypracovali techniku, která umožňuje nasazení adaptéru velmi rychle, v čase pod dvě minuty. Díky tomu je minimalizovaná doba, po kterou je mozek bez přívodu kyslíku. Takto krátká doba by neměla způsobit poškození mozku ani u lidských plodů.

Jehňata s nasazeným adaptérem byla přesunuta do plastového vaku s umělou plodovou vodou, což je důležité z několika důvodů: voda naplňuje plíce, a ty se tak můžou vyvíjet stejně jako v děloze. Jehněčí plody také mohly plodovou vodu polykat, což je pro vývoj přirozené.

Mezi vývojem v umělé děloze a v dělohách ovcí nebyl rozdíl

Plodová voda představuje pro vyvíjející se plod přirozené prostředí a chrání ho. Vak s plodovou vodou a jehnětem tvořil uzavřený systém společně se sadou filtrů. Plodová voda v tomto systému neustále cirkulovala a průběžně se filtrovala. Uzavřenost celého systému je nezbytná pro to, aby se zabránilo kontaminaci a rozvoji infekcí. Důsledkem této uzavřenosti je také asi jediný nedostatek nového inkubátoru, což je nemožnost fyzického vyšetření plodu. Plastový vak je však průhledný, a umožňuje tak sledování vývoje a vyšetření plodu ultrazvukem, který je pro kontrolu dostačující.

Ve starších typech inkubátorů byly dýchací přístroje a přívod výživy poháněny pumpami. Cirkulace plodové vody a krve je v umělé děloze zajištěna tlukotem srdce jehněte. Tak se podařilo docílit tlaku nejpodobnějšímu přirozenému stavu v matčině těle.

Po čtyřech týdnech (mezi 128. a 143. dnem březosti) byla jehňata z umělých děloh vyjmuta. V inkubaci se přitom dalo pokračovat i do konce přirozené ovčí březosti (asi 150 dní). Jehňata neměla žádné zdravotní potíže ani problém začít samostatně dýchat. V průběhu experimentu byl sledován vývoj plic a mozku jehňat. Oba orgány se u nich vyvíjely stejně, jako u přirozeně odnošených mláďat.

Alternativa k běžným inkubátorům?

Toto zařízení do budoucna slibuje alternativu k běžně používaným inkubátorům, protože umožní správné dokončení vývoje plic i mimo tělo matky. Vědci již plánují další vylepšení, jako je práce na nové umělé plodové vodě, jejíž složení bude přesněji odpovídat té přirozené. To je důležité, protože se předpokládá, že polykání plodové vody se může podílet na výživě dítěte. Dalším možným vylepšením je zahrnutí reproduktoru, který bude dítěti v umělé děloze přehrávat zvuky matčina srdce, nebo vnější tmavý obal pro umělou dělohu, aby dítě bylo mimo lékařské kontroly v přirozeném tmavém prostředí.

Je třeba dodat, že tato nově vyvinutá umělá děloha nemůže nahradit dělohu zcela. Část vývoje dítěte před 22. týdnem těhotenství se musí stále odehrávat v děloze matky. Sci-fi verze pěstování lidí jako ve filmu Matrix se zatím nekoná.