Kdysi byla považována hypotéza křížení neandrtálců s Homo sapiens za absurdní, dnes ji potvrzují archeologické objevy a genetické analýzy. Tyto dvě lidské větve, které si byly podle nejnovějších důkazů bližší, než se myslelo, se spolu setkávaly, žily a rozmnožovaly po desítky tisíc let napříč Eurasií. Lidé neafrického původu dnes mají ve své DNA přibližně jedno až čtyři procenta neandrtálských genů. Dodnes se však archeologové přou, proč neandrtálci před 40 tisíci lety zmizeli. Nejčastěji zmiňují klimatické změny, nedostatečnou genetickou variabilitu nebo konkurenci v podobě Homo sapiens, s níž měli neandrtálci soupeřit (i násilně).

Autoři nové studie, genetička Giulia Linová a ekolog Simone Fattorini, zmíněné faktory nevylučují. Významnou roli ale podle nich mohl sehrát takzvaný genetický drift. Jinak řečeno, Homo sapiens mohli geny neandrtálců pohlcovat, aniž by z toho měli nějakou evoluční výhodu.

Neandrtálci v nás

Jako každý model, i tento pracoval poněkud zjednodušeně. Využíval například údaje o porodnosti moderních komunit lovců a sběračů pro odhad rychlosti pohlcení genů jedné menší skupiny mnohem větší skupinou, a to vzhledem k rozsahu křížení.

Výsledky naznačují, že moderní člověk skutečně mohl přejímat neandrtálské geny, což by nakonec vedlo k vymizení méně početného druhu. Odpovídá to důkazům o pozvolném, nikoli náhlém ústupu neandrtálců na dnešním území Evropy.

Migrace Homo sapiens z Afriky probíhala dříve, než se myslelo, možná už před 200 tisíci lety ve třech hlavních vlnách. Každá z těchto vln podle odborníků mohla narážet na neandrtálské komunity a postupně je geneticky ředit, jako když moře splachuje písek zpět do vody.

Neandrtálci časem přestali existovat, ale nevymřeli. Stali se naší součástí.