Prehistorická naleziště v Africe naznačují, že člověk ovládnul oheň před více než milionem let. Kdy přesně ho však začal používat, je obtížné určit. Nejprve jsme využívali oheň z přirozených lesních požárů, až pak jsme se ho naučili rozdělávat.

Dosud nejstaršími důkazy o úmyslném rozdělávání ohně jsou ruční sekery, nalezené na neandrtálských nalezištích v severní Francii, datovaných do doby před 50 tisíci lety. Předpokládá se, že byly používány k vytváření jisker škrtnutím.

Nové a ještě starší důkazy  

Archeologové tvrdí, že našli rozpálenou půdu starou zhruba 415 tisíc let na nalezišti Barnham v Anglii. Objevili zde dvě žárem poznamenané pazourkové sekyry a dva kousky železného pyritu, které zde pravděpodobně zanechaly některé z nejstarších neandrtálských komunit. Jde o přírodní materiál, jenž nárazem o pazourek vytvořil jiskry.

V oblasti je vzácný, podle čehož archeologové usuzují, že lidé věděli, kde ho najít a jak jej používat, a přinesli si ho, aby rozdělali oheň.

Geochemické testy odhalily teploty přes 700 stupňů Celsia s opakovaným rozkládáním ohňů na stejném místě naleziště, což vylučuje využívání přirozeně vzniklého ohně.

Milník v lidské evoluci

Studie poukazuje na důležitý bod v lidské evoluci, kdy se člověk naučil rozdělávat oheň, což podle vědců mohlo hrát roli ve vývoji větších mozků s pokročilejšími kognitivními schopnostmi.