U mnoha krátkověkých živočichů bylo potvrzeno, že dlouhodobé snížení kalorického příjmu při zachování vyváženého složení, prodlužuje život. U lidí a větších druhů primátů je problém v tom, že většinou žijí příliš dlouho na to, aby se daly změny délky života sledovat v rámci jedné vědecké studie.

Z toho důvodu si vědci jako modelový druh pro studium této problematiky u primátů vybrali malý druh lemura, makiho trpasličího (Microcebus murinus). Tento druh, původem z Madagaskaru, je jedním z nejmenších primátů. Někteří čtenáři, nebo spíš jejich děti, mohou podobného lemura znát jako jednu z vedlejších postav v animovaném filmu Madagaskar (lemur Mort). Pro studování změn délky života je vhodný z toho důvodu, že jeho střední doba života v zajetí je 5,7 let.

Vědci si vybrali 34 samců makiho trpasličího, které rozdělili do dvou skupin. Patnáct samců v kontrolní skupině dostávalo běžnou stravu – běžná dieta odpovídá 105 kJ energie na den a skládá se z 6 g směsi čerstvého ovoce a 15 g směsi cereálií v mléce s perníkem a vajíčky.

Složení směsi sice zní podivně, ale jde o ověřenou dietu, která lemurům v zajetí poskytuje správné poměry živin. V experimentální skupině dostalo 19 samců dietu stejného složení, ale s o 30 procent nižším kalorickým příjmem na den, konkrétně 71 kJ.

Experiment začal v době, kdy byli všichni samci čerstvě dospělí, v průměru krátce po třetím roce života. Začalo se až v dospělosti, aby omezený kalorický příjem neovlivnil dospívání lemurů. Na začátku vážili všichni lemuři 90 ±5 g.

Po čtyřech letech byli samci z kontrolní skupiny o čtvrtinu těžší (97,6±6,8 g) než lemuři na dietě (70,9±2,1g). Krom toho, že byli experimentální samci hubenější, tak opravdu žili déle. Střední doba dožití kontrolní skupiny byla 5,6 let. Samci z experimentální skupiny žili o padesát procent déle, střední doba dožití u nich byla 10,9 let.

Studie skončila, když ve věku 11 let umřel poslední lemur z kontrolní skupiny. V té době byla ještě naživu třetina samců ze skupiny experimentální, sedm samců se dožilo 13 let, což je u maki trpasličích rekordní číslo. Snížený kalorický příjem tedy průkazně prodloužil lemurům život.

Zdravější, jen také hůř viděli

Další důležitou otázkou je, jak na tom byli primáti se zdravím. Třetina opic z kontrolní skupiny zemřela v důsledku různých patologických změn spojených s vysokým věkem. Experimentální skupina měla těchto problémů o 60 procent méně.

Hlavní problémy spojené s věkem u lemurů byly rakovina a chronické záněty ledvin. Jediné, co se s dietou neměnilo, bylo zhoršení zraku ve vysokém věku. Zdraví lemurů bylo sledováno při pravidelných veterinárních prohlídkách.

Vědci také sledovali stav a vývoj mozku, a to kvůli tomu, že degenerativní změny mozku ve vysokém věku jsou přirozenou součástí stárnutí lidí i primátů. Lemuři na dietě měli sníženou atrofii bílé mozkové hmoty, která spojuje různé části mozku.

Úbytek šedé mozkové hmoty

Překvapivě ale měli oproti kontrolním zvířatům zvýšenou atrofii šedé mozkové hmoty. Úbytek šedé mozkové hmoty byl zjištěn v malých oblastech mozku už v sedmém roce života při prvních vyšetřeních magnetickou rezonancí. Toto zjištění bylo překvapivé, protože podobná studie u makaků naopak zjistila ochranný vliv sníženého kalorického příjmu proti atrofii šedé i bílé mozkové hmoty.

Zjištěná degradace šedé hmoty se ale nijak neprojevila v testech prostorové paměti a dalších kognitivních schopností, které museli lemuři opakovaně řešit. Jeden z těchto testů například spočíval v měření toho, jak rychle se lemur zorientuje v jednoduchém labyrintu.

Výsledkem studie je zjištění, že snížení kalorického příjmu prodlužuje život lemurům v zajetí. V budoucnu by se vedle různých kalorických příjmů mohly studie rozšířit i o další parametry. Mohlo by se například zjišťovat, jestli se vliv sníženého kalorického příjmu ještě dá zlepšit různými typy pohybových aktivit. Další výzkum si vyžádá i vývoj mozku v situaci omezeného kalorického příjmu, aby se tento výzkum mohl bezpečně uplatnit i u lidí.