Činnost lidí je patrná nejen v geologických proměnách povrchu planety a její atmosféře. Naše civilizace mění také 'kosmické počasí', tedy přirozené toky slunečního větru nad Zemí. Dělá to tím, že vytváří elektromagnetické záření, a tak odsouvá od Země pásy, v nichž se nabité částice z vesmíru zachycují.

Tato změna, na rozdíl od změn klimatu, které lidstvo vyvolává na Zemi, pracuje v náš prospěch.

Žijeme pod ochrannými bublinami

Říká se jim Van Allenovy radiační pásy (podle objevitele vnitřního pásu Van Allena) a Zemi obklopují dva z nich – vnitřní pás se ve výšce od 640 do 9 600 kilometrů, vnější ve výšce od 13 500 do 58 000 kilometrů. Jsou to oblasti v okolí planety, ve kterých jsou zachyceny energetické ionty a elektrony – částice slunečního větru.

Lidem a živým organismům může být pobyt v nich nebezpečný, protože částice, které se v nich pohybuji jsou schopné narušit DNA. Radiační pásy mohou také dělat problémy satelitní technice.

Van Allenovy pásy a sondy, které je prozkoumaly. | zdroj: NASA

Pásy, jak je patrné z obrázku, nejsou homogenní, nerozkládají se nad všemi částmi planety a nemají stálou intenzitu, jejich tvar odpovídá zemské magnetosféře – prostoru, kde se projevuje magnetické pole planety. Vznikají vlivem zachytávání nabitých částic pramenících ze Slunce v ochranném magnetickém poli Země. Je to tedy přirozený jev.

Jenže před třemi lety zjistily sondy, že radiační pásy se od Země mírně vzdalují – alespoň ve srovnání s jejich vzdáleností známou od šedesátých let. To by mohlo naznačovat změny v intenzitě magnetického pole Země či v intenzitě sluneční aktivity.

Američtí a britští věci však poskytli jiné vysvětlení. Podle jejich analýz radiační pásy posouvají elektromagnetické vlny v pásmu VLF (velmi nízká frekvence) produkované civilizací. Takový výklad Van Allenových pásů obsahuje jejich studie publikovaná v magazínu Science Space Reviews.

Výzkumníci ve studii porovnávali umístění bubliny VLF s hranicemi radiačních pásů Země, které zjistily dvě Van Allenovy sondy. Přitom zjistili, že vnější rozsah bublin, kterou vytvářejí velmi nízké frekvence vln, odpovídá vnitřnímu okraji Van Allenových pásů.

Vzácný případ, kdy člověk chrání Zemi

VLF vlny jsou využívané zejména pro námořní navigaci. Za posledních několik desítek let znatelně přibylo lodí i těchto signálů. Při velmi nízké frekvenci (od 3 do 30 kilohertzů) jsou VLF vlny vhodné pro šifrované informace pronikající pod mořskou hladinu k ponorkám.

Nikoho ale dlouho nenapadalo, že by velmi dlouhé vlny mohly tak intenzivně pronikat mimo naši atmosféru a mít vliv na oblasti vzdálené desítky tisíc kilometrů od zemského povrchu.

Tento vliv začali zkoumat až vědci z několika amerických a britských institucí.  "Naše pozorování i experimenty jasně ukazují, že při správné souhře podmínek mají VLF vlny schopnost ovlivňovat vlastnosti nabitých částic v radiačních pásech kolem Země," řekl jeden z autorů studie Phil Erickson z Massachusettského technologického institutu (MIT).

Na rozdíl od pokusných výbuchů atomových bomb, které vytvořily poblíž Země pásy umělé radiace a poničily zařízení několika satelitů, však zmíněnými vlnami člověk neškodí. Naopak.

Jejich mírné, ale soustavné působení odpuzuje radiační pásy dál od Země. Tím se rozšiřuje ochranný štít planety. Budoucím satelitům mohou vlny uklízet z dráhy zvýšenou radiaci, která by jim jinak dělala problémy.