Zhruba před 300 000 lety, se po Zemi potulovalo mnoho lidských druhů. Jejich cesty se často křížily. Druhy lidí se mísily, soupeřily a nepochybně také mezi sebou bojovaly.

Vedle Homo sapiens existovalo nejméně osm dalších lidských druhů: Homo habilis, rudolfensis, erectus, antecessor, heidelbergensis, floresiensis, neanderthalensis (neandertálci), naledi a Denisované.

Do současnosti přežil jediný druh: Homo sapiens.

To však nemusí být konec příběhu lidských druhů. A patrně ani nebude.

Živočišné druhy se často mění v důsledku náhodných mutací či přizpůsobení se novým podmínkám. Mohou se však také větvit do nových druhů.

Evoluční biolog Scott Solomon v časopise IFL Science upozorňuje, že vzhledem k rychlému vývoji naší civilizace se dá předpokládat, že i Homo sapiens se rozdělí na různé druhy.

Evoluce císařským řezem

Když sedíme ve vyhřátých bytech a zíráme do elektronických zařízení, je snadné si myslet, že jsme unikli z hranic přirozeného světa a nejsme pod evolučními tlaky. Evoluce jsme se však nezbavili.

„Přirozený výběr je tu pořád. Nezmizel. Funguje,“ říká Solomon, autor knihy Future Humans: Inside the Science of Our Continuing Evolution (Budoucí lidé: Vědecké poznatky o naší pokračující evoluci).

Jedním z příkladů evoluce lidí je schopnost štěpit mléčný cukr (laktózu) a pít mléko. Vyvinula teprve v posledních 10 000 letech, což je z evolučního hlediska mžik oka – od nástupu zemědělství, kdy lidé začali pást zvířata a pít jejich mléko. Dříve ji měly pouze malé děti – kojenci.

Všudypřítomnou evoluci dokládá Solomon také na císařském řezu. Počet dětí, které jsou příliš velké na to, aby je žena mohla porodit tradičním způsobem, se zvýšil z 30 v 1 000 případech v šedesátých letech minulého století na 36 případů z 1 000 porodů v současnosti.

Z toho se dá usuzovat, že větší počet císařských řezů vedl k rozšíření genů, které jsou kódovány pro velké děti. V minulosti by se tyto geny nepředávaly, protože by dítě porod s velkým dítětem nepřežilo, stejně jako matka.

„Tyto příklady liší od toho, co si o evolučních změnách myslí běžný člověk na ulici. změny nemusí vyvolat vznik nových znaků, mohou jen znamenat, že stávající znaky jsou častější nebo méně časté,“ říká Solomon, profesor Riceovy univerzity v texaském Houstonu.

Takové drobné evoluční změny se mohou v populaci hromadit po dlouhou dobu, a nakonec vyústit ve vznik nového, samostatného druhu.

Říká se tomu speciace.

Člověk marsovský

Speciace může nastávat různými způsoby. Nejsnáze představitelná je „alopatrická speciace“, při níž se člověk rozdělí na dvě zeměpisně oddělené populace, které si již nemohou vzájemně vyměňovat geny.

U obou oddělených populací se časem vyvinou různé adaptace, které budou vyhovovat jejich dvěma odlišným prostředím. Při dostatečném počtu změn by se možná mohly rozdělit na dva druhy.

V průběhu naší historie lidé běžně migrovali do vzdálených míst, překonávali ledové pláně, lávová pole, oceány a hory, aby se usadili v části světa odříznuté od ostatních. Avšak za posledních 300 000 let nevyvinul žádný nový lidský druh. Jak je to možné?

Solomon to vysvětluje takto: „Lidé na speciaci neměli dost času. Nebyli dostatečně dlouho izolováni. Další možnou odpovědí je, že byli izolováni, ne však úplně.“

„Dnes se děje pravý opak,“ upozorňuje. „Od scénáře speciace se vzdalujeme, spíš se blížíme homogenizaci lidského druhu. Pohyb po planetě je tak snadný, že téměř neexistují žádné skutečně izolované lidské skupiny. A ty, které žijí v izolaci jsou málo početné.“

Dá se však předpokládat, že tento trend se změní. Lidé budou rodnou planetu opouštět a zakládat sídla na cizích planetách. Třeba na Marsu, ale i na vzdálenějších planetách u jiných hvězd.

Bylo by složité přesně předpovědět, jak by tyto mimozemské podmínky mohly ovlivnit evoluci člověka, ale je zřejmé, že Homo sapiens žijící na cizích planetách bude vystaven řadě dosud nevídaných evolučních tlaků: Jiné atmosféře, jiné gravitaci, jiné stravě, jinému každodennímu životu, jinému sociálnímu prostředí…, upozorňuje Solomon.

Při dostatečném časovém odstupu a oddělení od jedinců žijících na Zemi se tyto změny mohou sečíst a vytvořit zcela nový druh.

Člověk geneticky vylepšený

Za vznikem nových lidských druhů může stát i úprava genů, připomíná Solomon. Pomocí genetických technologií bychom mohli brzy zcela ovládnout své genomy a manipulovat s nimi, jak se nám zlíbí. Lidé by se tak mohli vydat nebezpečnými a pochmurnými cestami, které líčí mnoho sci-fi románů a filmů.

„Úprava genů metodou CRISPR nebo jinou podobnou technologií by mohla vytvořit něco jako dvoustupňový systém, kde by si geneticky upravení lidé nemohli nebo nechtěli vyměňovat geny s neupravenými lidmi,“ říká Solomon.

Futurista Anders Sandberg z oxfordského Institutu budoucnosti lidstva (Future of Humanity Institute) líčí v magazínu The Conversation další vizi, při které by se člověk rozdělil na různé druhy.

Člověk se podle ní začne emulací mozku přesouvat do říše softwaru a minerálů. Při této technologii se skenuje mozek na buněčné úrovni a poté se v počítači rekonstruuje ekvivalentní neuronová síť, aby se vytvořila softwarová inteligence. Kopírováním a zálohováním bychom se stali nesmrtelnými.

V takovém by mohly vzniknout nekompatibilní druhy. A evoluci lidí by už neřídila matka příroda, ale sami lidé.