Tři drobné kůstky středního ucha, díky kterým slyšíme zvuky kolem nás, vznikly z rybích žaber.

Dlouhou dobu to byla jen evoluční teorie. Teď však pro ni máme důkaz! Poskytly je 419 milionů let staré fosilie, které studovali paleontologové z Čínské akademie věd.

Objev v rybí říši

Čínští vědci, kteří své poznatky popisují v odborném žurnálu Frontiers in Ecology and Evolution, tyto zkameněliny nalezli v provinciích Če-ťiang a Jün-nan. V těchto končinách se v obdobích silur a devon před více než 400 miliony lety rozkládal rozlehlý oceán hostící to, čemu autoři studie říkají „říše ryb“.

Bezčelistnaté ryby chráněné kostěným krunýřem, které obývaly mělké vody před 400 miliony let. Vědci v nich objevili důkaz o žaberním původu našich uší. | zdroj: Profimedia

Při vykopávkách v jejích „ruinách“ tým nasbíral fosilní materiál galeaspidů, vyhynulého druhu bezčelistnatých ryb s kostěným štítem na hlavě, jejichž název pochází ze slova „galea“, latinského výrazu pro přilbu. Fosilie obsahovaly neporušené znaky žaberních vláken, jejichž analýza poskytla anatomické důkazy pro původ uší.

V lebce o velikosti nehtu výzkumníci odhalili téměř všechny detaily lebeční anatomie včetně žaber na místě, kde je předpokládaly teorie o evoluci středního ucha.

Fosilie galeaspida se spirálovitými žaberními vlákny. | zdroj: Profimedia

„Mnoho struktur lidského těla můžeme vysledovat až k dávným druhům ryb. Patří sem i naše zuby, čelisti a střední uši… Paleontologové doplňují důležité procesy v řetězci evoluce od ryb k člověku a zkamenělina z dávné rybí říše poskytuje důležitý důkaz pro upřesnění tohoto řetězce,“ cituje web SciTechDaily Ču Mina, vědeckého pracovníka Ústavu paleontologie obratlovců a paleoantropologie Čínské akademii věd.

Vědci ve studii na základě fosilních nálezů popisují evoluční proces vývoje žaber od bezčelistnatých ryb po jejich přeměnu v ušní orgán čtyřnožce.

Jak se ryby vyvíjely a přecházely na souš, musely si vyvinout nové smysly, aby přežily v novém prostředí. Ze žaber, které ztratily význam, se tak postupně vyvinulo střední ucho, jenž se stalo sluchovým kanálem sloužícím k přenosu zvuku do mozku.

Virtuální rekonstrukce fosilie galeaspida. Žábry jsou zobrazeny modře. | zdroj: Profimedia

„Objev těchto dávných rybích fosilií je důkazem, že naše střední uši vznikly z rybích žaber. Vysvětluje nám, proč dnes lidské uši nedýchají – ale jsou stále spojeny s ústní dutinou, protože bývaly orgánem rybího dýchacího systému,“ napsal hlavní autor studie Kaj Č'-kchun

Kde se vzala ušní jamka?

Čínský objev tedy není překvapivý, ale pomáhá nám lépe pochopit evoluční vývoj. Z jiných dosavadních náznaků původu uší zaujme i čtyři roky staré vysvětlení původu ušní jamky preauricularní sinus, kterou lze popsat jako nadbytečnou díru ve vnější části ucha.

Jamka se v dospělosti objevuje jenom zhruba u procenta světové populace a obvykle je označována za drobnou dědičnou deformaci. Výzkum evolučního biologa Neila Shubina ale naznačil, že preauricularní sinus je zřejmě také evolučním pozůstatkem rybích žaber.

Dlouhodobé předpoklady evolučních teorií se zkrátka daří stále častěji potvrzovat jak pomocí fosilních, tak i genových výzkumů.

Sken rybích žaber z elektronového mikroskopu. | zdroj: Profimedia